Tábor Strážci hranice, dětský letní pobyt - červenec 2024
Do Pořešína dorazila jako první Týna a Fox, ve třičtvrtě na čtyři, přebírat tábořiště jsme měli ve čtyři. Ale čekali jsme trochu déle, než se odstěhují předchozí uživatelé chaloupky. To už dorazila i Jana s Alicornou a Vidrou, takže dvě plná auta táborových věcí a proviantu jsme už vystěhovávali společně. Unitaria Team zatím v nekompletním složení rozhodl, že všichni táborníci budou bydlet ve vzájemně propojených třech pokojích vlevo. Je milé, že chtějí být pohromadě! Vzápětí dorazila Margot a přivezla Káju s Terkou. Zabydlujeme se. Pro tvoření a scházení se k vážnějším věcem včetně zapalování kalicha nám bude sloužit klubovna až úplně vzadu domu. Pro hry budem používat jídelnu. Vedle Unitaria Teamu pak zahnízdila Ane s Ezrou, které dorazily až před sedmou, z Plzně totiž byla cesta samá objížďka. A vzápětí dojel Saša.
Takže okolo osmé jsme se poprvé sešli v klubovně, každý dostal deník, trošku jsme se vzájemně představili, a pak Týna vysvětlovala, jak bude co fungovat. Budem vstávat o něco dřív, než bývalo zvykem, protože a) si plánujeme sami vařit, což zabere spoustu času, b) ráno je třeba vyměnit všechnu vodu: z předchozího mytí nádobí a rukou, a všude doplnit čerstvou. Vodu včetně na splachování toalet nosíme ze studny a to stojí taky dost času (a sil; zpravidla používáme pětilitrové kýble a kanystry, jen dospělí nosí občas deset, ovšem udržet desetilitrový kanystr těsně před naplněním zvednutý na úrovni hrudníku těsně u hubičky studny dá zabrat i jim).
Rozdělili jsme se na dvě družiny, zatím první je Kája, Fox, Alicorna, druhá Terka, Vidra a Saša. Po několika dnech první družinu posílí Barča a druhou Toník. Ezra je žolík. To znamená, že se může přidat, ke komu chce, a vždycky znamená přínos nebo výhodu! Pak jsme absolvovali prohlídku prostor s Týny instruktáží a dali si večeři: cuketový perník od Jany a Týniny štrůdly. Unitaria Team pak sám od sebe vylepšuje nádoby na karo, jar, vodu a podobně, takže všude od té chvíle najdete krásné reklamy na Dibe TV. Okolo 9:45 si team odchází čistit zub a pomalu zalézá. Týna s Ezrou ještě vyrábějí náhrdelníky (záhnědu a křišťál), protože Týna myslí, že zapomněla krabičku díků (druhý den ji našla vzorně sbalenou mezi knihami v knihovně, kterou jsme ten první den nestihli vybalit).
Ezra ještě pomohla udělat nástěnku o tom, z čeho se dá vařit čaj, a Ane s Týnou ladí program na zítra. Po půlnoci zalézají i ony.
Týna vstala v sedm a vyzkoušela, jak se dá kompletně umýt ve třech hrníčcích vody. Dá se! V půl osmé už vstal Saša a Týna něžně vzbudila všechny ostatní. Začali jsme dělat snídani, rohlíky s marmeládou. Vidra sepsala úkony, které je třeba každé ráno udělat, než vůbec začneme vařit, aby v tom bylo pro další dny jasno a nic nám nescházelo. Po snídani jsme rozlosovali zapalování kalicha, začíná Fox. Po zapálení poprvé čteme knihu Do puntíku, otázka dne je: Jak vznikl svět? Rozcvička se dnes nekonala, Týna nevěděla přesně, jak bude harmonogram dne vycházet. Zítra už bude a připravovat ji bude střídavě každý člen Unitaria Teamu. V devět hodin všichni komplet odcházíme po turistické stezce za tábor vybrat si každý své místo na pravidelné meditace. Krásně se to povedlo, během vyčleněné třičtvrtě hodinky si každý našel plácek, sit spot, se kterým byl spokojený. Pár jich je na skalních ostrozích nad kaňonem Malše, takže musíme být opatrní.
Sotva jsme se vrátili do tábora, rozpršelo se, na zhruba půl hodiny. Než se přeháňka přehnala, nafoukli jsme asi 35 balonků na hru. Sašovi se povedlo nafouknout balonek prý poprvé v životě! A podobně se to nakonec povedlo také Vidře (Po Ezry radě: „To se musíš nadechnout a foukat JEN do balonku.“) A Týna zjistila, že když není úplně jasno, není šance připojit se na internet ani přes data (wifi tu samozřejmě není). Táborníkům to nevadí, záhy ztrácejí nejen pojem o vnějším světě (mobil mají jen Týna a Ane), ale i o čase, protože jediné hodiny, co tu jsou, ukazují stále půl jedné.
Pak byla hra v mokrém terénu: po dvojicích přeneste na napnutém prostěradle složeném na čtvrtinu deset balonků z kuchyně okolo domu do chodby. Nosit se smí po třech max. Komu jeden spadne, musí znovu se všemi. Pak jsme ještě sbírali čtyřicet zápalek s balonky mezi čely. Obě hry vyhrála Kája s Alicornou, další dvojice s e vystřídaly na 2. a 3. místě. Poslední hra před přípravou oběda byla překreslování geometrických obrazců ve dvojicích – pouze podle slovního popisu. Nejsložitější to měli Kája se Sašou. Povedlo se to bez chyby Foxovi a Vidře.
K obědu vaříme středomořskou polévku, všichni krásně spolupracují a je výborná! Jediná Alicorna a Ezra, známé firmy, ji nejedly (nejí v podstatě nic, tak že to nepřekvapí). S obědem jsme byli včetně nádobí hotovi dokonce o 20 minut před plánem. Následovala hodina a čtvrt osobního volna, kdy Dibe TV rozšířený o Sašu natočil první díl nového táborového seriálu. Pak jsme si tipovali, kolik spotřebujem vody za den (je nás 9): Kája: 70, Fox 85, Terka 105, Elvis 110, Alicorna 89, Saša 123, Ezra 50, Týna 220, Ane 175. (Psáno s odstupem: ten den jsme spotřebovali 165 litrů a ukazuje se, že v dlouhodobém průměru se pohybujeme mezi 12 až 13 litry denně na člověka, včetně vaření, pití, mytí, splachování – s tím že recyklujeme: vodou z mytí rukou a oplachování nádobí se pak splachuje záchod atd.) Týna začala psát deník. Po obědě jsme místo reflexí meditací udělali takové krátké představení každého z nás: Každý vepsal věci, které chtěl sdílet s ostatními, do čtyř čtverců – nazvaných: o mně; co rád dělám; moje naděje a obavy; co chci, aby o mně ostatní věděli – a připojil svůj symbol. Máme to nalepené na peci a Týna témata různě zmíněná táborníky používá k otázkám a debatám během čajů o páté. Pak jdem na procházku za bylinkami, aby bylo z čeho uvařit náš první čas o páté, a pak se obě družiny věnují vymýšlení názvu a symbolu pro své vlajky. Máme Jednorožce (to je speciálně pro tuto příležitost Ezra sama, toužila po jednorožčí vlajce), Bandisty a Kult krávy Kamily. Vlajky jsme ušili (Ane zatím v chodbě maluje na roletu megastrom, Ezra zeď zvenku domu, naštěstí jen vodou na mytí štětců), namalovali, a v drobném deštíku (protože se zase mírně rozpršelo), jsme stříhali a řezali klacky na zavěšení.
Čaj o páté jsme uvařili z bylinek z procházky, kde jsme si říkali, co tu roste, a dáváme si štrůdl od včera. Téma pro debatu začalo tím, že někteří mají obavu z „hloupých lidí“, a diskuse se poměrně košatě rozvinula. Po svačině a čaji jsme si ještě zahráli hru s barevnými tečkami na čelech: bez mluvení se musí táborníci poskládat podle stejných barev.
Také jsme zasadili microgreens a začali plánovat naučnou stezku. Vymysleli jsme čtyři zastavení: mandalový strom, bylinky na čaj s ochutnávkou, microgreens s ochutnávkou, místa na meditaci. Kája měla výborný nápad udělat maskota stezky – je to Ezra s kvakošem (máme svolení Ezry užít její bytost). Zatímco pak tým vařil restovaný crumble (Terka míchá vločky, Fox maliny, Saša šlehá šlehačku atd.), Kája maluje první sérii Ezer a kvakošů. Večeři jsme tentokrát připravovali docela dlouho, ale stála za to, 10 z 10! No a po ní je už vyhodnocení: Kalich zhasíná Fox s tím, abychom mysleli na to, co se nám podařilo, poprvé krabička díků a rozdělení trofejí. Novinku, černodrápkový náhrdelník za největší „pitomost“ (v dobrém myšleno, později zvaný náhrdelník černá ovce) získává Saša za to, jak umně a něžně kroksou praskl balonek, velkou cenu Kája, křišťál Ezra a záhnědu Alicorna. Rozdělujeme první kostičky za první body, a hlavně se víc jak hodinu plánuje, jak budou budoucí obě části vesničky vypadat! Okolo třičtvrtě na deset, ještě za šera, se plížíme čistit zuby a po postýlek. Týna a Ane ještě připravují program.
Ráno jsme vstávali déle, protože snídaně bude rychlá na přípravu. Alicorna se přihlásila dobrovolně na přípravu rozcvičky. Posnídali jsme celozrnné rohlíky s marmeládou. Rozcvička byla tentokrát i se sběrem rostlin, už je sušíme na Týny závěsných sítech. Má to jediný háček: zavěšovat a sundávat je mohou jen Kája, Ane a PS, který se k nám přidá později. Jiní nedosáhnou, ani z nejvyšší židle, co tu máme. Kalich zapalovala Vidra (Slunce s měsícem a srdce s myslí mají víc společného, než toho, co je rozděluje). Čteme o tom, kde má nekonečno konec. A poprvé do hry vstoupil megastrom sdílení včerejších prožitků, co malovala Ane: každé ráno po čtení Týna vyzve tým, aby si každý v klidu, v tichosti vybavil včerejší den a rozhodl se, co z něj mu nejvíc utkvělo v mysli. Pokud je to něco, co podpořilo jeho jistotu, pocit přináležení někam, něco, co mu dodalo pocit uzemnění, přimaloval kořen. Pokud převažoval pocit, že se dozvěděl/naučil něco úplně nového, domaluje větev. Pokud si jen rozšířil obzory, prohloubil znalosti, dovednosti vědomosti v tom, co již trochu znal, nalepí list (jakýkoli, dle vlastního uvážení). Pokud mu ze včerejšího dne utkvěl v mysli nějaký pocit, vyjádří ho květem. A pokud mu jako nejsilnější zážitek zůstalo to, že někomu něco dal (hmotného či nehmotného), nebo něco takto dostal, získal, nalepí plod. Toto ráno přibyla stromu jedna větev, jeden květ a čtyři listy. Vzápětí odcházíme na první meditace, Alicorna pro jistotu rovnou bosa. Začalo to výborně: všichni bez problému našli svá místa, je sice po včerejších deštích hodně vlhko, ale svítí slunce, nikdo nás nevyrušil a všichni vydrželi zůstat dvacet minut. Téma je vrůstání. Ane s Ezrou měly těžkou noc s myší šmejdící v pokoji, skoro nespaly, takže vstávaly, až když jsme se v deset vraceli.
Akorát začíná herní blok, jako první hrajeme náhrdelníky (14 různých jich visí ve formě obrázků na stromech na zahradě a týmy mají za úkol po jednom je nacházet, zapamatovat si, jak vypadají, a v jídelně je pak po paměti nakreslit. Dostat můžou až čtyři body: za zavírání, tvarovou, barevnou a komponentovou přesnost – a bonus za rychlost; obě družiny skončily ale téměř nastejno. Těsně pak celkově vyhráli Bandisti.
A ještě jsme stihli hru na dva muzejní týmy, které jsou v konkurzu vybrány do nově zřizovaného muzea a mají za úkol obohatit jeho expozici o:
- 5 důležitých vynálezů za posledních padesát let (dále uvádím přehled vždycky v pořadí Kult/Bandisti): první dotykový telefon, digitální hodiny, sluchátka, Déčko, Dibe TV / Hubbleův teleskop, CD, stroj na cukrovou vatu, teleshopping, Dibe TV.
- 5 slavných uměleckých předmětů: Mona Lisa, socha Davida, Dáma s hranostajem, Dívka s perlou, socha Krista v Riu / Hvězdná noc, Ištařina brána, Velká vlna u pobřeží Kanagawy, část stropu ze Sixtinské kaple se scénou Adam a Bůh, socha Davida (pak se strhla hádka, kdo ji komu z expozice ukradl, když ji mají oba týmy).
- 5 dopravních prostředků: zbytky Titaniku, vzducholoď, ponorka z 2. světové války, japonský magnetický vlak, tank z 1. světové války / Titanic, UFO z Arény 51 – přistálo v Mexiku v 50. letech, kočárek s tryskami, létající sáně s křídly, Trojský kůň.
- 5 velice cenných věcí: ebenové dřevo, slonovina, diamanty, ropa, nekonečně času / kompletní kostra spinosaura, mamutí koule, maso z pravého tuňáka, drahokam Srdce moře z Titaniku, Koh-i-noor z britské královské koruny.
- 5 věcí, co dosud lidské oko nespatřilo: nová barva, živý Bůh v kleci, nic, další planeta se životem, jednorožec / lochneska, klíč od areny 51, ilumináti, kapela co hraje UFOrock, ježíšek žužlající seno v papírové krabici.
- 5 věcí s významnou historickou rolí: kus granátu z atentátu na Heydricha, atomovka, dřevěné kolo, knihtisk, obydlí po lovcích mamutů / ponožky JFK, které měl při atentátu, gilotina z VFR, mléko, co nedopil Majkl Jackson před smrtí, víko od kanálu, co dosáhlo nejvyšší rychlosti letu ze všech vík v Hirošimě po výbuchu atomovky, kus ucha Donalda Trumpa.
- 5 věcí spojených s černou magií, ezoterikou a čarodějnictvím: Aladinova lampa, teleportál ze Sahary, neviditelný plášť, omlazovací lektvar, stroj času / popel z čarodějnic ze středověkých procesů, fotografie opravdových duchů, kniha černé magie v lidské kůži, mýdlo z lidí, Tlapková patrola.
Prezentace proběhly až po obědě, měli jsme špagety carbonara (také 10 z 10!). V oblasti muzejnictví se jednoznačně ukázalo, že máme opravdové experty! Akorát před touto hrou přijel PS a rovnou pak týmy vzal na první reflexe meditací. Ezra se myje. Dnes je docela slunečno, pěkný, ne úplně horký den. Po reflexích jsme přehodili tvůrčí a vzdělávací blok, protože bylo třeba najít posvátný mandalový strom, přesněji řečeno místo na mandalu, a bylo hezky. Team usoudil, že to zvládne bez dospělých, a vyrazili do terénu. Na zahradě nevybrali, odešli do lesíka. Když za nimi došla Týna, měli v ruce dvoumetrový „totem“ z břízy, který se snažili vsadit doprostřed místa na mandalu. To jim rozmluvila. Ale i tak našli nádherné místo, na prvním ostrohu za domem, navíc kryté před turisty. Nakonec mandalu udělali kolem pařízku břízy: kombinace březových větvičkových špalíčků do sedmi kruhů duhy, kterou vysypali z barevných písků. Ještě to krásně vyšlo, že jich sypalo sedm, každý jednu barvu. Po mandale měli chvilku zaslouženého volna se svačinou (pomohla Alicorna) a čajem o páté, tentokrát silnějším a lepším než ten první. Téma bylo komunitní bydlení.
Po svačině si malovali krabičky na poklady. Petr jim poté přehrával deset čantů, aby sami vybrali tři, které se jim nejvíc líbí, budeme je pak zpívat při slavnostním ohni. Vybrali: Živly světa, Ztišme mysl toulavou, Svítání. Pak přišla na řadu večeře, dojídáme zbytky (10 z 10!). A po večeři začala mycí anabáze. Hezky po jednom, do vaničky, no trvalo to hodinu a půl. Zbytek teamu, kromě jedince, co se zrovna myje (Fox i s kloboučkem), pracoval na zastavení naučné stezky, už máme rozpracovaný Mandalový strom. Skončili s posledním umyjcem s úderem deváté. Pak šlo na řadu zhasnutí kalicha (Márinka), bodování vyhrála Terka, a zároveň dostala i křišťálový náhrdelník. Nic dalšího jsme dnes nerozdělovali, byl totiž takový týmově vyrovnaný den. Zbylo ještě 45 minut na stavění vesniček, už se to rýsuje!!! Pak úplně příkladné čištění zubů ještě s baterkovou stínohrou zvířátek pro Ezru a pelíšek… Uff.
Hlášky:
Ezra má v sevřené ruce tři kobylky. Kája: „Bacha Ezro, jedna protejká.“
„Týno, můžeme si vzít papíry? Máme zase geniální nápad.“
Ráno jsme vstávali ve čtvrt na osm, ale plánovaný ranní nákup jsme odložili na dobu přípravy oběda (a už to tak zůstalo navždy, osvědčilo se to). Terka se ujala přípravy rozcvičky, v kuchyni pomáhala nejprve hodně Alicorna (s vaflemi), pak nakonec všichni. Vafle byly hotové za 35 minut (1,5 dávky pro nás všechny je akorát). Jen včera došla šlehačka.
Po snídani jsme zahajovali den: kalich zapaloval Saša, četli jsme o počítání (otázka dne: proč se na světě pořád počítá?). Na strom přibyla spousta květů (o jednom víme bezpečně, že to je denivka) a Vidří větev. Po snídani rozcvička (poprvé šla i Ezra) a sběr jahodníků s mateřídouškou a třezalkou. A pak rovnou na meditace. Svítí sluníčko. Téma je víc než lidský jazyk, rozmlouvání. Šla s námi i Ezra, byla celou dobu hodná, stavěla si domeček pro kvapníka. Všichni zase bez problému vydrželi celou meditaci a křovíčko v posledním úseku cesty ke shromaždišti (nebo rozchodišti) prošlapáváme stále lépe. Po návratu ve chvíli volna všichni něco společně kutí ke komiksu, Ezra s Alicornou pomáhají vyrábět papírové koule, pak hrajeme rybářské čluny. Ryby loví po družinách svázaných dokola a střílí po sobě papírovými koulemi (zasažený nesmí sbírat ani střílet, než se uzdraví v přístavu), ovšem krvelačnost se v nich probudila až v závěru hry, kdy už to trošku ztrácelo na významu pro strategii. Vyhrál Kult. Pak jsme ještě v kuchyni hráli kuličky (hrací arch s políčky, které nejen připisují body, ale také odčítají, dávají soupeřům atd.). Jenže v kuchyni je křivá podlaha, tak je to kromě šikovnosti i sázka do loterie.
Potom měl tým chvíli volno, PS s Kájou a Foxem jeli na nákup a zbytek se vrhl na přípravu mrkvové polévky. Šlo to krásně od ruky, všichni jsou zdatní v škrábání a krájení zeleniny, zaseklo se to až na tom, že naše plotýnka (větší) prostě čtyři litry vody (byť vřelé z varné konvice) se zeleninou přivede k varu až za 30 minut. Ale harmonogram dne dodržujeme, polední klid byl standardní hodinu. Polévka 7 až 9 z 10.
Po obědě se hráli zombíci – to je hra, co si vymyslel Unitaria Team, hrajou ji všichni, od malých po Káju, je to taková sofistikovaná baba, při které se hodně proskakuje všemi okenními otvory. Do toho nás přišla navštívit Terka Vitoušová, cca v půl druhé. Dala si polévku a rovnou nám pomohla přepsat čanty, které nemáme kde vytisknout. Pak ji team provedl táborem a začal tvůrčí blok: nejprve jsme instalovali všechny tři vlajky (a protože jsou přeháňky, Ezra na svou jednorožčí dává ještě duhový deštník). Pak si malovali flakonky na elixíry, ředidlo nám nakonec vystačilo na štětce i mládež plus Ezří botu, i když ho spousta z nedobře uzavřené plechovky vytekla do kuličkové střelnice. Následovala další půlhodina volna, a pak nácvik čantů u mandaly. Akorát se rozpršelo, když jsme tam došli, ale zpěv to asi zahnal, protože přesně když jsme skončili, pršet přestalo. Ezra si cestou z lesa z meditací složila a prozpěvovala písničku: Já jsem vedoucí tutoho lesa a budu sem chodit každý den. Zbytek Unitaria Teamu vyprecizoval melodii a máme nový čant k ohni.
Z čantů jsme přišli akorát k čaji – sdílení napomohly místně zaměřené karty, každý měl tři a u čaje a jogurtu zodpovídali otázky s nimi spojené. Čaj byl prý výborný (Ane ani Týna ochutnat nestačily, tak asi byl). Rovnou na to navázala příprava naučné stezky – team dodělával zastavení Mandalový strom a začali Čajový dýchánek s Ezrou a kvakošem. Trvalo to víc než hodinku, kdy se střídaly momenty naprosté soustředěnosti s trochou lenošení. Ale výsledky jsou krásné. Hodně zásluhou Káji, která v tomhle celý tým táhne. Ovšem spoustu práce odvedla i Vidra s Terkou a také Saša. Ke konci už to ne všechny bavilo, tak ti (hlavně Alicorna), co netvořili, pomáhali velké Terce vařit krupičnou kaši. Povedla se skvělá, 10 z 10! Ukázalo se, že kaše je ožehavé téma. Dělíme se na vyznavače čokošky na dně talířku a její odpůrce, a také na „míchače“ a „nemíchače“, taktéž nesmiřitelné tábory. Ezra z kaše ojedla jen kakao a završila to lžící cukru přímo do pusy. (Inu, tábor vyčerpá, je to výkon, kdy občas fakt člověk potřebuje okamžitě čisté sacharidy!)
Po večeři jsme ještě hráli kuličky II (střelnici) v předsíni, kde je podlaha mnohem rovnější (3 kola), a ještě jedno kolo kuliček I. A protože táborníci chtějí potmě hrát zombíky, začali jsme s uzavíráním dne trochu dřív. V krabičce díků Týna našla morseovkou vzkaz, že v kuchyni má dárek – krásnou květinku, obrázek a hořkou čokošku se slaným karamelem. Každý dostal půl dílku, byť jsme díky kaši hodně přeslazení. Alicorna dokonce už odmítla, zato Ezra hlásí raději předem: „Já si vezmu!“ Bodování vyhrál právě Kvakoš, díky deseti mimořádným bodům za nový čant. Táborníci chtějí cihličky za plný počet bodů, tak jsou zavalení materiálem a poctivě hodinku stavěli, Saša se mezitím umyl, takže máme jednou umytého každého člena tábora. Mimořádnou cenu jsme neudělili, křišťál dostala Alicorna a záhnědu Saša. Od půl desáté pak hráli na zombíky za tmy s čelovkami s červeným světlem. Ane trochu trne, že si někdo ublíží, a tým zase štve, že my dospělci jsme v kuchyni, která nejde zavřít a svítíme si (rádi by absolutní tmu). Tak je to fifty fifty!
Ráno vstáváme kolem čtvrt na osm. K snídani jsou rohlíky (s marmeládou, jak jinak), rozcvičku připravují Kája s Ezrou. Ezra jednu kartičku umístila speciálně na zeď pro Vidru, která po ní měla pro tohohle hmyza vylézt. Vylezla! Čaj bude maliníkový s jitrocelem a řebříčkem. Ranní posezení na zápraží bylo se sluncem, které rozpouštělo dnes hodně vydatné mlhy, obzvlášť příjemné. Při zahajování dne zazněla otázka Kde se hledá ticho?
Pak vyrážíme na meditace, téma je stín, buben opět vůbec nezní, jak je tu vlhko. A kromě toho je tu hodně vos, snad víc než na prvním táboře. V těchto dnech to ještě sem tam někoho vyvádí z míry, na konci tábora už si zvykáme. Je tu taky hodně sršňů, mravenců několika druhů, lesních cvrčků, svinek, chvostoskoků, dva druhy tesaříků, tři druhy střevlíků, prostě na hmyz neuvěřitelně bohatý biotop! (Nadšená je z toho hlavně Ezra, která pořád vytváří nějaká insektária.) Po návratu z meditací měl team chvíli volna a mezitím Týna s Ane a velkou Terkou připravily hru na souhvězdí. Čtyři příběhy řízené Diem, které nějak souvisejí se souhvězdími (a tři s řeckou mytologií, jeden je mile žirafí). Dvacet pět souhvězdí, u každého rozcestník, kde každý táborník podle svého vybírá, kterou cestou se dá. Smyslem hry je, že postupně musí pomoci třem hrdinům plnit jejich úkol a zahřát žirafu. K tomu potřebují čtyři indicie – a zahrada nám slouží jako mapa hvězdné oblohy. Hra trvala hodinu a půl a byla poměrně náročná, nicméně všichni ji dohráli (vyhrál Fox). Týna pomáhala Alicorně číst dlouhá antická jména, a pak ji celou hru doprovázela, což se jí vymstilo, při jednou svahovém přesunu sebou mázla a sjela hezky ladně celý svah po boku. Kandiduje na cenu černé ovce!
Potom už byl nejvyšší čas začít připravovat oběd (placky plněné bramborovou náplní) a vyrazit na neplánovaný nákup kvůli ohni, který jsme se operativně rozhodli udělat předtím, než PS v pátek ráno odjede. Nemáme totiž co opékat. Na cestu s ním vyráží Saša a Alicorna. V kuchyni mezitím zbytek teamu krájí, zadělává těsto a i jinak pracuje o sto šest. Nakonec se to sešlo akorát, připravené placky jsme začali smažit v momentě, kdy nákup vchází do dveří. Kromě toho, že na výkonnostně slabých plotýnkách a nerovných pánvičkách to trvá čtyřnásobně dlouho, to bylo výborné jídlo.
Po hodině poledního klidu jsme vyrazili na dřevo, i s Terkou, ještě jsme pak velkou část i rozřezali. Pak reflexe meditací a hned následovala dost bláznivá hra týmů s dvakrát patnácti úkoly, kterou celkově vyhrál Kult. A odjela Terka. Těsně po hře je čaj po páté (tentokrát po páté) na téma Čeho se bojím. Ane si zaslouží medaili za vytrvalost, celou dobu dělá mrkvový salát asi z pěti kil mrkví. Čaj jsme uzavřeli v šest a zbyla hodina na přípravu naučné stezky (plus paralelně komiksu). Vyklíčené mikrobylinky už denně vynášíme na slunce ven. Ezra si hraje na lékaře, obvazuje všechno, co najde (nebo co se nechá), toaletním papírem nebo izolepou. Svou pomalovanou táborovou krabičku proměnila na lékařskou brašnu a nosí v ní výbavu.
Oheň jsme začali dělat v sedm hodin, hraničku si připravila a sama zapálila Alicorna. Na úvod jsme ještě potrénovali některé čanty včetně Vedoucího lesa, a teprve potom začali opékat: sýry, hermelíny, párečky, chleby i buřtíky (těch nejméně, a přesto se to Foxovi vymstilo, po ohni dvakrát zvracel, ani nešel na závěrečné bodování a uzavření dne). Velké téma ohňové debaty bylo, Co mám rád za hudbu, a slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že po táboře uděláme sdílený playlist. Plus, že společně o víkendu, kdy bude i ZMJ, oslavíme Ezry narozeniny.
Marshmallowny nechyběly a znovu se ukázalo, jak Saša skvěle zapadá do party, má rád velmi upečené marshmallowny a umí je i výborně péct!
Zábavu, která byla moc fajn, jsme museli ale před devátou skončit, abychom stihli uzavřít den, všechno umýt a uklidit. Bodování vyhrál Saša, mimořádnou cenu dostala Alicorna, která dnes předváděla velké výkony v práci pro společenství, křišťál Kája, především za skvělé doprovázení Ezry při hraní souhvězdí, a záhnědu Vidra za to, jak dokáže překonávat sama sebe i ve chvílích, kdy se věci prostě nedaří.
Ještě hodinu stavění vesniček, péče o Foxe, příprava věcí na zítra a zdá se, že pomalu končí další den. Ale…
Tohle to přesně dnes chtělo, tečku, aby se všem dobře spalo: Ve 22:05, tedy po večerce, kdy už jsme zavřeli dveře a udělali protivstupová opatření u těch, co se nedají zamknout, tým byl ve svých v pokojích, Ane uspává Ezru, Týna s Kájou v kuchyni probírají noční klid, se najednou ozve rána. Jako když někdo kopne u toalet silně do kýble s vodou (zakopne o něj). A nic. Ane říká Ezře, že v pohodě, neboj, prostě někdo zakopl, Týna říká Káje pro jistotu, jdi se kouknout, jestli se něco nestalo. Kája stojí ve dveřích kuchyně a podezřele mlčí. Týna se tedy jde podívat, nestává se, že Kája mlčí. A to už z pokojíčků vybíhají další zvědavci. A co nevidí: Centrální chodbou se k nám valí povodňová vlna (pro ty, co na táboře nebyli: chodba se od klubovny k hlavním dveřím (cca 20 metrů) svažuje). U kuchyně se nezadržitelně dělá rybníček. To nevymyslíš! PS se toulal po večerce venku, a když se chystal dovnitř zadním vchodem, nešlo to. Zabral tedy silněji a plný velký barel s vodou, který dáváme na noc za dveře proti nezvaným návštěvám, převrátil. Bohužel a) neměl úplně utažené víko, b) byl nadto na víku dost prasklý. A tak jsme se po čtyřech dnech sušení vlhké chalupy sami vytopili. Ti v dolním konci duchapřítomně slili velké lavory na nádobí do jednoho, prázdný vzali na vytírání, ty z horního konce jim hodili hadry, co se tam sušily, plus každý z Unitaria teamu okamžitě bez říkání popadl jednu ze starých utěrek, co tu špinavé nechala předchozí parta, a dali jsme si tmelicí tečku za dnešním dnem společným vytíráním. Uzdravilo to zázračně i Foxe, který ještě chvilku předtím byl skleslý kvůli nevolnosti z buřtíku – a najednou vytíral jako fretka. Fretek bylo víc! Za dvacet pět minut jsme všechno zlikvidovali, vyprali hadry, nanosili nové vody, vše špinavé vypláchli a nasmáli se dosytosti. Krásná příhoda. Náhrdelník pro černé ovce jsme ten den udělili Týně předčasně!
Ráno v půl osmé odjel PS, akorát, když se vstávalo na přípravu snídaně. Dneska byly toasty, příprava šlape jak na drátkách. Rozcvičku připravoval Fox, který vstal jako první z teamu. Ezra dneska nejde, ani Alicorna. Ezra je unavená přirozeně, Alicorna (a Terka a Fox) proto, že ostatní v noci klábosili (tak na další noc na Týny žádost jdou do vedlejšího třetího, zatím volného pokoje). Po rozvolněné snídani je tedy tradičně rozcvička a sběr čajového býlí: ostružina, trošku borůvky a třezalka. Je krásně slunečno, tak vynášíme síta ven. Kalich zapaluje Kája, vybrala si inspiraci o představivosti: každá nová věc se rodí nejprve v naší hlavě, tak si nezakazujme tvůrčím způsobem snít. Otázka dne zní: proč jsou lidé na světě šťastní?
Na meditace s sebou rovnou bereme i nářadí na stavbu bunkru, co Týna slíbila včlenit do programu. Meditace mají téma kámen, bavíme se o jiném pojetí mysli, než že ji má jen člověk v hlavě: o společné mysli Země, z níž každý včetně kamene čerpáme a kterou zároveň každý (i zdánlivě neživé formy bytí) obohacujeme. Zdá se, že tohle téma je příjemné a srozumitelné. Ezra s Ane nás došly ke konci.
Po meditacích team ukazuje Týně a Ane místo, které vybral pro stavbu domečku. Je pod Terky meditačním postem, krásné, ale těžko přístupné a pro samotný proces stavění ne úplně bezpečné. Zkoušíme tedy hledat ještě alternativy, tentokrát nad cestou. A povedlo se, objevili jsme ještě náhorní plošinku s lesíkem pod loukou s novými domy – a v ní milé skryté místo u vysokého smrku na rozhraní lesa a louky. Ane s Ezrou a unavenou Alicornou se pak vrátily domů, ostatní s Týnou stavěli základ jehlanového bunkru asi 40 minut, a pak ještě nalovili trochu smoly na fakuli. Vracet se museli tak, aby Ane stihla odjet na nákup. S obědem trochu alternujeme, je tu už málo surovin, a tak jsme se rozhodli udělat špagety s ricottovou omáčkou a dýní. Ane odjela s Vidrou a Terkou, a Kája s Foxem, Sašou a Alicornou si pochvalovali, jak uklidňující je škrabat dýni na plátky, které pak restujeme. Oběd se moc povedl a akorát, když pozůstalí v chalupě dojídali, přijeli nákupčí. Odpolední program se nám tedy trochu zpozdil, ale nevadí. Po obědě všichni stříhali nastřádaný zbytkový papír, protože chceme vyrábět vlastní papír ruční. Polední klid tedy začal až ve dvě, trval do tří. Potom jsme hráli hru: my s Ane jsme byly bohaté investorky a týmy nám měly během hodiny vyrobit dvě umělecká díla: jeden obraz, jednu plastiku; základ má být u obou přírodnina. My mezitím rozvařujeme směs na papír. A co nám nabídli? Jedni obraz malovaný uhlíky a trávou – Světlo na konci tunelu. A plastiku imaginosaura (z kamenů a s ohňovou větví místo ocasu). A druzí trávový graf vývoje měny (dá se podle toho prý predikovat) a květy na kůře. Chvíli jsme s Ane přemýšlely, ale nakonec jsme podpořily všechny mladé umělce: šekem u vítězů za 50 Kč a u druhého týmu 40 korun, které si můžou v pondělí vybrat v Lidlu. Ukazuje se, že šeky kryté Týniným podpisem vůbec nebudí důvěru!
No a pak se šlo rovnou na ten ruční papír. Nakonec se to docela povedlo a zabralo nám to hodně času. Ale máme papíry i pro rodiče a návštěvy. Jogurty jsme k tomu jedli za pochodu. Pak tedy rychle udělat čaj o páté (byl o šesté) a probrat, co bychom dělali, kdybychom měli kouzelný proutek a tři přání. V podstatě nikdo si nepřál nic sám pro sebe (!), převažovala obecná přání pro svět. Na večeři bylo ještě brzy, a tak se Týna rozhodla rezolutně změnit systém tvorby panelů naučné stezky: aby je nedělala v podstatě jen Kája. Každý si měl následně vybrat panel svůj, za který bude zodpovědný. Dopadlo to tak, že Terka má Lesní bunkr, Alicorna Estetiku krajiny, Fox Krajinu v noci, Vidra Meditace, Saša Microgreens a Kája kromě maskotů ještě úvodní zastavení. (Až přijedou Barča s Toníkem, přibyde ještě Dibe TV a úvodní panel). Poté si každý aspoň nadepsal svůj papír a vymyslel rámcové schéma, jak ho naplnit. Potom jsme šli dělat večeři, Káje s Terkou se povedly moc dobré chleby ve vajíčku. Bylo devět hodin, když jsme dojedli. Tak rychle všude uklidit a uzavírat den. Bodů nebylo moc, vyhrála nakonec Vidra. Kája dostala mimořádku, náhrdelníky jsme neudělovali vyjma černé ovce, kterou vyhrál Fox za prošlápnutí pařezu. Pak se dělaly vesničky a Týna stahovala fotky, s tím, že se ještě večer prohlédnou, ale už bylo hrozně pozdě, a hlavně akorát přijel Vincent, takže to počká na zítra. Zalézat začali okolo půl jedenácté.
Ráno vstáváme až v půl osmé, protože k snídani jsou rohlíky, tedy rychlá příprava. Vinci nám pomohl nanosit vody. Od rána je krásný den, předzvěst pařáku, který začíná hned okolo osmé. Rozcvičku připravil Saša, důkladnou. Připravil i speciální řadu pro Ezru: ploštic a sluníček (to se ujalo a od té doby to tak připravuje každý). V druhé části šel team pro borůvčí, sedmikrásky a jetel. A po rozcvičce jsme se vydali hned meditovat, aby nebylo ještě moc horko. Téma znělo, zkuste si představit, jaké to je být rostlinou, tedy třeba přijímat energii ze slunce a vody, poskytovat lidem svou kůží to, co potřebují k životu. Bohužel tentokrát nám to komplikovali místní chataři, kteří pod námi ukrutně ječeli. Cestou zpátky jsme ještě natrhali vřes na zítřejší bylinnou směs.
Teprve poté jsme den slavnostně zahajovali. Kalich zapalovala Terka, vybrala si citát: Noc nemůže zahnat temnotu, to může jen světlo. Obavy nemohou zahnat strach – to může jen láska. Otázka dne: Co můžu udělat každý den, aby svět byl lepší? Následovalo doplňování stromu sdílení včerejšími zážitky a rovnou jsme zůstali v klubovně, kde je chladno, a malovali pytlíčky na čaje pro prodej. Máme první vosí bodnutí (Alicorna, přesně doprostřed čela, když slídila ve skříňce se sladkostmi, a první klíště – Saša). Kdo chtěl, tak ještě dodělával své dřevěné krabičky. V půl dvanácté jsme začali dělat oběd, bramborové nočky s pestem a kuřecím přírodním řízkem pro ty, kteří mají deficit masa. Smažil Fox, Terka udělala skvělé pesto. Hned po obědě jsme vyrazili k vodě. Trochu jsme se obávali, jestli pozemky chat nebudou místními zabrané až k řece – a dopadlo to přesně tak. Mimo jiné tu mají i výhružné cedule se zákazem vstupu. Nakonec nás jedna docela milá paní pustila (přes cizí pozemek) na jeden odlehlejší palouček. Řeka (Malše) byla moc fajn, docela teplá, písčitá, jen plná velkých kamenů, které nebyly moc vidět. Uprostřed byla zhruba dvacet metrů v proudu hluboká tak, že jsme v ní kromě Vinciho nevystačili. Ale máme samé plavce, tak je to OK. Saša blbnul v proudu, Alicorna s Týnou, Ezra s Vincim a zbytek seděl na peřejkách a povídal si. Vrátili jsme se osvěžení okolo třetí, dodatečně jsme dali půl hodinky polední klid (Team vyměnil zombíky za městečko Palermo) a po něm jsme hráli jednu hru zaměřenou na plánování ekologického bydlení: šlo o to vybavit si domácnost podle svých představ, šetřit investice a zároveň být co nejvíc eko. Alicorna při té příležitosti na sebe málem, o milimetry, převrhla veletočem lavici (za což a jiné věci si dnes vysloužila černou ovci). Ve vodě vyhládne, a tak přišla o trošku dřív na řadu svačinka – možná i proto, že se na ni všichni od rána těšili: máme chleba s lučinou a prvními vypěstovanými odrůdami microgreens. Čaj o páté se nám už tradičně posunul k šesté a byl opět moc dobrý! Téma bylo můj vztah k Zemi. Poté jsme rovnou bez pauzy šli vyřezávat s Vincim. To jsme vydrželi až do půl osmé. Jen máme málo řezbářských nožů, tak někteří (až do konce Terka a Fox) pracují jinak skvělými victorinoxy, ale v tomto ohledu je to s nimi obrovská dřina. V půl osmé jdem vařit dvojbarevný puding, v půl deváté začínáme pracovat na naučné stezce (aspoň 45 minut a docela se to pohnulo vpřed; ukázalo se, že když se na tým navalí zodpovědnost, tak z nich padají perly). Ale protože chtějí ještě hrát Palermo, a navíc chcem najít po setmění místo na zastávku k noční krajině, bylo nutné přesunout stavění vesniček na zítra. Křišťál dostal dnes po právu Saša, mimořádku sdíleně Fox a Terka (za statečný boj s noži – a dali si ji mezi společné dveře svých pokojů), záhnědu rozhodl team dát Týně za pomoc s vyřezáváním. Pak dostali 35 minut na Palermo, což protáhli na 50. Týna s Ane už za nimi chodily po stále kratších chvilkách, abychom stihli to noční nebe, ale pořád se čeká, až dohrajou, dnes se to táhne. Až to Ane nevydržela a přímo do posledního soudu na ně bafla otevřeným oknem. Tak máme poměrně hodně vyděšené táborníky. Okolo čtvrt na jedenáct jsme zjistili, že velký vůz máme přímo nad hřebenem střechy. Pak rychle zuby, už za úplné tmy, a spát. Hřímá. V noci pak přišla bouřka a silný déšť.
Neděle na táboře neznamená žádný uvolněný den. Ráno vstáváme brzy, protože vyrábíme vafle pro všechny. Rozcvičku připravují Fox a Saša. Tentokrát máme k vaflím i šlehačku! Po snídani je tedy rozcvička, ale bez sběru bylin, protože všechno je nasáklé vodou z nočního deště. Místo toho jdeme hned zahajovat den, zapaluje Alicorna. Na stromě tentokrát přibyly hned dvě větve najednou. Že by řezbářství? Otázka dne je: Má každý svou nástěnku inspirace?
Poté odcházíme meditovat. Téma je Očima vdechovat barvy. Uplynulo deset minut meditace a rozpršelo se, hodně. Ovšem celý team se zachoval naprosto příkladně, nikdo se neohlížel po místě, kde zůstává Týna, jestli třeba neskončíme dřív, jen podle intenzity toho, jak jeho/její místo proprší, se dříve nebo později nad hlavičkami meditujících objevily karimatky. A tak všichni s naprostou samozřejmostí vydrželi až do konce. Obrovská pochvala.
V táboře jsme pak doháněli nedodělky z posledních dní: dávali lisovat ruční papíry, černými linkami dozdobovali pytlíčky na čajové směsi, zasadili další várku microgeens do dvou plat od celkem kopy vajec, a pak šli s Vincim a Týnou znovu vyřezávat. Do oběda svou lišku všichni stihli kromě Vidry, ta ji má rozpracovanou. Každá je jiná a všechny jsou roztomilé a krásné! Moc se to povedlo!
K obědu vyrábíme rýžové nudle po thajsku se zeleninou. Do příprav, kde je hodně krájení, se zapojili úplně všichni a rýžové nudle vzbudily nadšení (zelenina už méně😊). Po obědě všichni nedospělí hrají městečko Palermo a Vinci musel odjet.
Ovšem nadšeně očekáváme jinou, delší návštěvu: dvě posily teamu, Barču a Toníka. Team se na ně pořád ptá, ale už přišla druhá sms s odkladem příjezdu. Aktuálně to vypadá až na třetí hodinu.
Polední klid má být do dvou, ale protahuje se (s Palermem) až do půl třetí. Týna s Ane připravily hru na sázení květin (táborníci hledají všechny věci na pěstování rostlin, od semínek až po živiny, a každá taková věc je schovaná v nějakém místě, kdy by reálně měla být: například semínka pod odkvetlou květinou – zimolezem). Jenže hned po zahájení se ukázalo, že hromadný start je naprosto nemožný, všichni chodí v jednou chumlu, nezávodí, spolupracují. Tak to Týna musela změnit a posílat je po jednom a stopovat jim čas. Těsně vyhrála Terka.
Pár minut před dokončením hry konečně přijeli Kopečtí. Team oba své nově přistěhovalé členy bouřlivě uvítal a provedl je domem. Pak Týna všechny poslala na kontryhel a břízu, vegetace už oschla, tak abychom měli na čaj o páté. Pak namazala rohlíky a dali jsme si na ně druhou várku microgreens. Výborné! A čaj byl excelentní. Téma povídání bylo tentokrát velmi aktuální: jak se začleňujeme do kolektivů. (A znovu se potvrdilo, že tato varianta Unitaria Teamu je neuvěřitelně kompaktní, soudržná a vzájemně pevně propojená.) Hned na čajový dýchánek navázala hra s tematikou dějin krásy: jednotlivé družiny měly seřadit cca patnáct ukázek z různých historických etap. Vyhráli Bandisti, ke kterým se přidala Barča.
Pak následovala půlhodina osobního volna, kdy Barča s Tondou dostali školení o Janu Navrátilovi, bolesti zad a lumbální dekompresi (to je ikonická, úplně hloupá reklama z devět let starých novin, co přivezla Týna na papírové koule. Není divu, že zaujala, všichni ji citují zpaměti). Asi v půl sedmé jsme pokračovali v práci na zastaveních naučné stezky a za hodinu, co jsme měli, se to hodně pohnulo. Barča s Toníkem namalovali pytlíček na čaj a zítra se už zapojí do příprav stezky. Pak rychle ještě udělat večeři, jablka v županu. Týna začala, ale vzápětí všechnu práci přebrali mladší: Barča a Vidra krájí a posléze cukrují a servírují, Terka s Kájou smaží a smaží. 10 z 10! Fox si dal šest jablíček, pak už mu to bylo trapné, takže následně už jen dojídal, co kde zbylo. Ezra nás celou dobu příprav a jídla obšťastňovala strážením průchodu do kuchyně: každý, kdo chtěl projít, musel uhodnout hádanku, kterou na místě vymyslela. Pak nám všem rozdala silikonové bábovičky jako kloboučky a měli jsme kloboučkovou párty!
Těsně před devátou ukončujeme den. Alicorna si jako text pro zhášení vybrala, že nejdůležitější druh umění, je umění být milý! V krabičce díků čtyři členové týmu už druhý večer za sebou děkují Týně za pomoc s vyřezáváním. To je taky milé!!! Tentokrát udělujeme všechny ceny: Křišťál má Fox za umění podpořit, záhnědu Vidra, která se dnes nachomýtla ke každé práci, a hlavní cenu dostala Ezra. Možná i za lovení a odchov cvrčků. Černou ovci slízla Kája, která se po večeři málem utopila vodou se šťávou, kterou vdechla, vyprskla ji nosem a chudák kašlala ještě při zakončování dne. Pak měníme strany stavění vesniček a do za dvě minuty deset se staví, už v plném počtu. No a v deset, po úklidu, začínají teprve všichni vážně řešit, kdo kde spí. Kluci to zvládli rychle a sestěhovali se do jednoho pokoje, kde se ještě kochají (pomilionté) citacemi Jana Navrátila. Holky hůř: nejprve si nastěhovaly Barču na matraci doprostřed pokoje, a potom i Ezru. Ane váhala, ale nakonec souhlasila. Takže nastaly velké rošády, Terka zdědila po Káje palandu, Kája spí dole, aby byla případně Ezře po ruce. Ezra se stěhuje se světýlkem, ale bez cvrčků v klecových sítech na ruční papír, o ty se stará Ane. Trochu urovnávat se to začalo okolo jedenácté, kdy Ane četla všem pohádku o zákeřných keřích. Uvidíme, jak to bude fungovat.
Kalich zapalovala Barča. Otázka dne: O čem lidé často přemýšlí? Dnešní ráno bylo trochu víc rozvolněné než obvykle, vše nám trvalo o kousíček déle než by mělo. Tak se stalo, že na meditace jsme odcházeli v podstatě o hodinu déle, než je v harmonogramu. V zásadě to vůbec nevadí! Tématem dnešních meditací byl vzduch – jako neviditelný, dynamický oceán, do něhož jsme všichni neustále ponoření. A následně jsme využili to, že jsme byli uprostřed lesa, a nasbírali si materiál na dekorování paspart. Po návratu jsme se věnovali lepení základu. Navíc na peci už včera přibyly nalepené karty s devíti nočními tvory, k nimž bude dnes večer vázaná hra. Bylo třeba vstřebat co nejvíc informací o nich.
K obědu jsme si připravovali těstoviny s tuňákem – přišlo překvapivé zjištění: strašně málo z nás jí tuňáka. Nevadí, aspoň zbyde víc na vedení😊. Tenhle oběd měl ale výhodu, že byl velmi rychle hotový, tak jsme přehodili standardní postup s nákupem (jezdí se paralelně s přípravou oběda) a výjimečně odjela výprava do Lidlu v Kaplici až po obědě. S Ane jeli Kája, Saša, Terka, potřebujeme poměrně velký nákup – a hlavně, jsou to ti vylosovaní šťastlivci, kteří mají za úkol proměnit šeky za svá umělecká díla za společně dohodnutý seznam sladkostí a slaností! Ti zbylí členové týmu šli s Týnou pracovat do bunkru. Pro horizontální proplétání tyčí, tvořících jehlanovou konstrukci kolem smrku jsme stříhali šlahouny ostružin a vyplétali z nich cosi jako síť vhodnou na zavěšení dalších větví, které pak tvoří plášť bunkru. Na ni (přesněji řečeno do ní) jsme pak zastrkávali lodyhy maliníku a větve lísek. Po více než hodině práce jsme docela pokročili, bunkr už vypadá jako bunkr – a Fox mu dodal i pouliční lampu. To už jsme se ale museli vracet do tábora, aby na nás parta z nákupu nečekala. Sešli jsme se u domu úplně přesně nastejno! A team dostal dodatečný odpolední klid, kdy se věnovali psaní svého vlastního komiksu Chábrs.
Potom jsme dotvářeli rámy a Ane se nabídla, že připraví čaj o páté. Jenže neznalá postupů prostě uvařila všechny bylinky, co družiny při rozcvičce nanosily. A tak uvařila megasilný odvar, který se nedal pít. Museli jsme narychlo zvolit alternativu: Týninu marockou mátu. O čaji o páté jsme pracovali s emočními kartami: každý si měl vybrat, čím by vystihl své momentální rozpoložení, a pak druhou, emoci, se kterou se často potýká. K tomu jsme zodpovídali různé otázky, a nakonec se rozproudila velmi živá debata na téma „nudím se“.
Těsně před šestou přijel PS. Do večeře jsme se pak věnovali dokončování rámů, které nevyšly úplně podle původního záměru. (Ukázalo se, že pro většinu z nás je problém brát rám jako doplněk dosud neznámého díla, naopak výrazně dominují podvědomé tendence chápat jej jako umělecké dílo samo o sobě. Zajímavé zjištění!) Také pokračovaly práce na naučné stezce, Týna by zastavení zítra potřebovala lakovat. K večeři jsme udělali výbornou jáhlovou kaši se sušenými švestkami, skořicí a praženými mandlovými lupínky. Pak team přesvědčil Týnu a Ane, aby s nimi tentokrát hrály jejich oblíbené městečko Palermo. Ane k tomu pro všechny udělala popcorn. V devět hodin šly ale obě připravovat noční hru – a po půl desáté jsme začali: princip byl podobný jako vloni (to si team po Týně vyžádal), tedy najdi devět nočních tvorů, kteří jsou ukrytí ve tmě v místech, kde by se reálně mohli objevit, a jsou na nich reflexní prvky, které zazáří, když se na ně posvítí čelovkou. Kromě toho ale bylo nově potřeba najít ještě jejich oblíbený biotop namalovaný jen bílou fixou na černém papíru, což bylo o dost těžší. Najít všechno dokázala jen Ezra, které pomáhala Kája, co předtím už sama hru absolvovala. Jinak nejvíc měly shodně Terka s Kájou, každé chyběly dva biotopy. Padaly i zajímavé hlášky: o dvě se postaral Toník, který si nejdřív spletl mloka s chameleonem, a potom, když našel liščí noru s liščaty, zajásal: „perníčky!“ Měli jsme ale i smutnou příhodu, během čekání na nástup do hry se při veselé konzumaci popcornu rozbila Ezřina Kay.
Kalich zapaloval Toník, poslední, kdo zatím neměl tu čest. V Puntíku jsme se pročetli k úvahám o otázce „jaká bude moje budoucnost?“ Na stromě vzpomínek na včerejší den se začínají objevovat první plody a kořeny. Rozcvičku jsme tentokrát dali až po zapalování kalicha, a ještě před zapalováním jsme s PS zazpívali už všechny čanty, které připravujeme k ohni, včetně letního, co se dnes učíme poprvé – ale je moc hezký.
„Slunce na nebi, / slunce v duši, / provází mne každý den. / Svými doteky nás povznáší, / jdu dál světlem prostoupen.“ Máme už také jejich pevné „ohňové pořadí“. PS se ještě ptal, jestli k tomu něco máme, nějaké podněty. Tak Ane poprosila, zda by Svítání mohlo být o něco níž, takto to vyzpívá čistě jen Alicorna. Na odpoledne to PS upravil a je to fakt o hodně lepší.
Meditace byly tento den na téma Dýchám se zemí: tedy přitisknu se k ní zády, zkusím prožít, že jsem její součástí, zkusím se zbavit svého já a jako součást obrovské Země se lépe, měřitelněji vztáhnout k vesmíru, na který se ze země dívám. Tuhle meditaci si údajně všichni hodně užili.
Dopoledne jsme pak udělali smíšené tvůrčí dílny v klubovně: Barča s Tondou si dodělávají vlastní krabičky a flakonky, ostatní je dělají pro plánovanou tichou aukci. Kdo nestihl rámy včera, dodělává je také. Dnes tedy v podstatě všechno pro aukci zkompletujeme. A ještě jsme stihli i trošku pokročit se zastaveními naučné stezky.
S obědem (a ostatními jídly) už trochu improvizujeme, abychom spotřebovávali všechny zásoby, a tak je jídelníček plný šipek a přepisů. Týna vaří s Foxem, Vidrou a Barčou dýňovou polévku, ostatní s Ane připravují pagodu na slavnostní oheň, a pak precizují bunkr. Navíc PS pověsil houpačku! To ostatně večer sklidilo největší díky a ovace u krabičky díků! O poledním klidu se Team věnuje komiksu a zombíkům, Týna připravuje značky v barvě Dibe TV na značení stezky.
Okolo čtvrté jsme znovu zazpívali všechny čanty, u Ztišme mysl toulavou jsme přidali to, že dvě poslední opakování zpíváme šeptem. Už nám to krásně zní! Představuji si, že podobné to mohlo být před sto lety, když Čapek skládal písničky pro děti nedělní školy, a pak je je učil. Jsme v běhu času o hodně dál a čanty krásně nahrazují to, co z Čapka už dávno zastaralo. Díky PS tak můžeme vlastně prožívat určité deja vu, které naplno dává smysl, je moderní, dokáže zaujmout dnešní Unitaria team a zároveň to je vlastně hluboké vrůstání onoho původního unitářského kořene.
Ještě jsme hráli jednu hru: v domě bylo poschováváno zhruba 70 různobarevných kartiček se jmény rostlin, ze kterých a) jde vařit čaj, b) jsou jedovaté, c) jsou přísně chráněné a nesmějí se trhat. V první fázi bylo nutné pro družinu najít co nejvíc kartiček. V druhé je pak správně roztřídit. Vyhráli o maličko Bandisti (30:26) včetně správně zatřízeného varaního oka (Foxova záměrná alternativa k oku vranímu).
V čaji o páté byla tentokrát bříza, co se nepovedla včera, s maliníkem a jitrocelem, a byla vynikající. Aromatická, lehounce vonící po pryskyřici, možná nejlepší náš čaj vůbec. Námětem sdílení tentokrát ale nebyla nějaká Týnina výchozí otázka, nýbrž příprava ohně. Týna má představu, že hlavní motiv vystaví na významu místa a času pro náš tým, celý oheň bude jako provedení Unitaria teamu i návštěvníků od svítání do svítání, jakoby cyklickým časem dne/života/tábora. Po členech týmu chce, aby se zamysleli, proč na táboře jsou: touto větou – „jsem tu proto, že/kvůli…“ – by měl každý zahajovat proces zapalování. A také chce, aby si každý ujasnil, co mu zatím daly meditace: které téma třeba utkvělo, které bylo snadné, které náročné atd.
Další věc, která se dneska hodně řeší, je rozřezání kytary. PS si totiž přivezl starou kytaru, které kvůli natáčení klipu své kapely Kolorej uřízl spodní část (má pak v úmyslu pomocí speciálních efektů umístit kapelu dovnitř kytary, jak tam hraje). To část z nás obrovsky pobouřilo, protože tohle se ani starému hudebnímu nástroji dělat nemá, druhá část to chápe jako určitou formu recyklace a nevadí jí to. Debaty probíhaly až dlouho do noci.
Po čaji se dějí paralelně tři procesy: postupné mytí (kvůli tomu, že se mylo hodně hlav, ale nedošlo na všechny), dodělávání zastavení naučné stezky a jejich lakování. Den zakončujeme dříve, než je obvyklé, protože se chystáme na noční meditace. Fox je potřebuje absolvovat, aby je pak mohl zítra (nejpozději) popsat ve svém zastavení stezky.
Náhrdelník ze záhnědy dostal tentokrát Saša za fyzické výkony a křišťál Barča, která se okamžitě po příjezdu stala elementem, který neustále nabízí pomoc, nebo se prostě beze slov ujme veškeré práce, kterou uvidí. A rozhodli jsme, že příští den bude kalich zapalovat společnými silami družina Bandistů a ve čtvrtek potom Kult.
Ještě před odchodem (po čtvrt na deset) jsme si znovu zazpívali čanty: takové rituální povzbuzení před akcí, na niž se všichni těší, a zároveň se trošku bojí. Alicorna, Ezra a Saša nakonec nejdou, společně si čtou a v táboře je hlídá PS. Ostatní odcházejí na svá místa s Týnou a Ane. Při cestě tam ještě nepadla úplná tma, a tak je Týna prosí, aby nerozsvěcovali čelovky. Bez baterky to všechno má mnohem příjemnější atmosféru. To se podařilo. Tohle výjimečné setkání členů teamu a jejich míst se myslím skvěle vydařilo. Dvakrát naši přítomnost oznamoval nějaký ostražitý velký pták, poprvé poplašně, jako vetřelce, podruhé o několik minut později už více zklidněný, stylem „jsou tu pořád, ale nejsou hrozbou“. No a po návratu rychle spát, protože zítra bude den plný příprav!
Otázka dne, vztažená k ranní četbě: „Proč lidé potřebují slova?“ Kalich zapalovali moc hezky Bandisti a hned po zahájení dne jsme se sešli v jídelně zpívat čanty. Na meditace dnes nejdeme, byly včera večer. A společně připravujeme krabici věcí pro tichou aukci. Část teamu (Vidra a Fox) vaří pudinky do báboviček na dnešní večeři, další část, hlavně Barča a Saša, rozdělují čajovou celotáborovou směs do malovaných bylinkových pytlíčků. Kája se zbytkem lidí dodělávají poslední zastavení stezky, Dibe TV. K tomu všichni druhotně v debatách řešíme názory na meditace a otázky proč tu kdo z nás je. Je krásný den!
Před obědem vyráží Ane na poslední táborový nákup s těmi, kdo ještě nebyli (Barča, Toník), a vylosovanou Vidrou, ostatní pomáhají Týně připravovat brambory s tvarohem. Alicorna je trochu smutná, že jí nevyšel los, a na nákup jede někdo jiný. V momentě, kdy hodili brambory do hrnce a nalepili oboustranku na všechny připravené značky naučné stezky, už není tým v kuchyni potřeba, tak je Týna poslala vybrat zastavení na trase stezky. Terka naměřila velikosti cedulí a společně mají úkol najít, kde přesně je instalujeme. Ovšem sotva kuchaři odešli, vrátili se nákupčí (v rekordně krátkém čase!), tak rovnou vyrazili za nimi. Návrat do tábora byl ale trochu rozpačitý. Alicorně se nechtělo jít od meditací až k bunkru, tak Márinka zůstala s ní na meditačním místě, ostatní to ale pochopili tak, že se ty dvě vrací do tábora, a došli zbytek stezky bez nich. Pak se tedy ukázalo, že Alicorna ani Vidra v táboře nejsou, tedy jsme se chvíli naháněli po lese. Navíc ještě bylo třeba řešit, že ne všechny Toníkovy vtípky, které obecně vzato jsou úžasné, berou všichni jako vtipné, no prostě první nenálady v týmu. (V podstatě po deseti dnes soužití prakticky v jednom pokoji a mimo pokoj stále v jednom chumlu! To je vlastně obdivuhodné.) Bylo ale také jasné, že trochu kulminuje smutek z konce tábora, nervozita před návštěvním dnem atd. Zkrátka zasloužilo si to víc volna. Takže po obědě je nezvykle hodina a půl, jen Toník a Saša ještě zkraje oběda domalovávají své kameny do těla posvátného hada, kterého chceme u ohně použít. Je strašné horko, Týna i nabízí, že bychom mohli jít k řece, ale představa cesty po sluníčku nikoho nenadchla, v kamenném obydlí je mnohem lépe.
Po klidu zařazujeme dvě hry: Kdybych byl prezident zeměkoule (ze sedmnácti globálních problémů světa vybíráme hlasováním čtyři pro nás zásadní, a ty si pak družiny rozdělily po dvou a měly k nim vymyslet možnosti řešení). Kult má mír a právo na spravedlnost plus udržitelný rozvoj, Bandisti zdraví a ochranu mořských vod. Vznikly nejméně dvě dobré hlášky: „zhypnotizovat manipulátory“ a vymyslet „lákadlo“; rozumějte benefity, které by motivovaly odborníky pracovat pro stát, nikoli pro soukromé investory. Nakonec Týna četla, jak se se stejnými problémy vypořádávají světové organizace. A hned potom jsme hráli ještě jednu hru: zmatenou naučnou stezku, kdy měly družiny u popisů rostlin, z nichž (vesměs) lze vařit čaj, najít v textu jednu až tři chybné informace. Překvapivé bylo, že v podstatě nikdo neznal rozrazil rezekvítek!
Následovala svačinka, bylinky na čaj o páté nasbírala dnes Týna a otázka pro čajovou diskusi byla Co pro mne mohou ostatní udělat, abych se cítil/cítila lépe. Následovalo 30 minut dalšího volna. Pak jdem na smolu, zjistili jsme totiž, že byť chceme jen jednu fakuli, tak nasbírané pryskyřice máme přece jen málo. Ale ještě než vyrazíme, všichni chvilku nadšeně poslouchají, jak PS hraje na sitár. Sbíráme u hradu, jsou tam mnohem smolnější stromy než u bunkru! A akorát přijel Vlastík. Unitaria team připravuje malované jídelní menu na zítřejší nabídku občerstvení pro rodiče.
Potom, již s blížícím se večerem, Ane s kameramanem natáčely rituální a již k dokonalosti dotažené čtení a sborovou recitaci příběhu bolesti zad Jana Navrátila. Je to i s magickým obřadem, svíčkou a znakem květu života, v němž jednotliví členové teamu při rituálu stojí.
Týna při tom vyrábí smolnou fakuli a lakuje poslední drobnosti v cedulích stezky. Na zítra máme všechno už v podstatě připravené. Náhrdelník černá ovce dnes dostala Terka alias Diana Angel, odpoledne na výzvu ostatních sportovně tančící u tyče poblíž bunkru se elegantně skácela i s tyčí, jelikož ta byla u kořínku práchnivá. Ještě že ji ostatní chytili! Ostatně dnešní uzavření dne, možná proto, že poslední, bylo velmi radostné, bouřlivě radostné. Krásné, plné energie, která nás úžasně propojuje.
Připravenou pagodu raději přikrýváme plachtou, kterou půjčil Vlastík, podle předpovědí může v noci pršet.
Dnes jsou k snídani palačinky (Pořad vaříme s Toníkem a Foxem). A velký den, den ohňový, den návštěvní. Ale snažíme se pracovat bez stresu a tlaku. Mimo jiné dnes nemusíme na čaj, směs do naučné stezky už máme z minulých dní. Pro jistotu ho Týna uvaří hned dopoledne, ať je připravený včas! Otázka dne: Stihnu všechno za život stihnout? Kalich zapaluje Kult.
Ráno jsme ještě hned po palačinkách naposledy vyzkoušeli čanty a jdem na poslední meditace! Před odchodem Týna navrhne, abychom každý svému místu dali dárek! Opravdový, nebo jen imaginární, to je jedno, smyslem je zamyslet se nad tím, co mu darovat, a co ono dalo/dávalo mně. Rozjímat o vzájemném obohacení. A rozloučit se.
No a po meditacích jsme zkusili zahrát hru Strážci hranice, kterou vymysleli Fox a Vidra. Cílem bylo propašovat za každý tým praporek do území jiné družiny, cca 40 kroků od dělicí čáry, a to co nejvíckrát za půlhodiny. Nakonec se to nepodařilo ani jednomu týmu, zčásti kvůli dost předvídatelným strategiím, které družiny volily, zčásti kvůli náročnosti terénu, protože projít nepozorovaně se dalo jen po jeho obvodech: strží, nebo naprostým hustníkem. To bylo na naše týmy a jejich věkové složení dost těžké. Ale hra to byla výborná, velká pocta Vidře a Foxovi! Chceme ji zítra nabídnout rodičům a hrát proti nim, v lese u bunkru, který je méně náročný!
Po návratu část týmu chystá věci na tichou aukci v klubovně, část staví hada u ohně. Následuje generálka na večer (příchody k ohni a celý program, zapaluje Kája, bubnuje Barča), a potom instalace naučné stezky. To zabere nějaký čas. U čajového zastavení Týna našla rozrazil rezekvítek řečený bouřka, který předtím ve hře Zmatená naučná stezka nikdo nepoznal, tak ho týmu ukazuje, ale než se dostane k pointě, Alicorna ho zvědavě utrhne! Tak jen doufáme, že bouřku nepřivolá, nebo aspoň až po ohni…
K obědu máme crumble, připravujeme ho společně a povedl se ještě lépe než ten před týdnem! Pak chvíle klidu (můžeme si to dovolit, víme, že první rodiče přijedou nejdřív cca v 16:00), a potom už všichni svorně všechno připravují (rozumějte krájí) pro toasty, které budem servírovat rodičům a návštěvám. V nabídce je Šunýr (základ šunka + sýr), Rajčarella (mozzarella + cherry rajčátka) a Slaniva (slanina + niva) a k tomu doplňkové ingredience: česnek, cibule, bazalka, petržel, jarní cibulky. Všechno jde hezky vpřed, pomalu se chýlíme ke konci příprav, ještě někdo zametá, uklízí stoly, hledá svíčku, aby to bylo estetické a romantické, a lepí ceduli na okno = výdejní okénko (obsluhovat chceme i směrem k ohni).
A pak někdo zahlásí, že přijeli Raškovi. Tedy upřímně, takové zrychlení všech činností jsem nikdy neviděla, každý poletuje, zametá, umetá, čistí, aranžuje, šílí – a otvíráme! Celý Unitaria team ve svátečním, mezi kuchyní a restaurací (jídelnou) je zbrusu nový předěl (Barči ručník), který má esteticky oddělit pracovní prostor od hostů, číšníci připravení (Toník, s utěrkou úhledně přes předloktí, Kája, oba s notýsky na objednávky), kuchaři také, Barča, Fox, Saša, nápojářka Terka (Týna ji učí na poslední chvíli vařit kávu v našich podmínkách), volno mají vždycky jen ti, co tu mají rodiče (teď tedy Alicorna a Vidra). Všechno funguje skvěle! Za chvíli dorazil ještě Aldy a Sašova maminka Míša a maťka. Po občerstvení se první skupinka vydává na naučnou stezku a dorazili Evka s Ondrou a Slabovi. Jen Kopečtí bohužel přijet nemohou, objeví se až zítra. Druhá skupinka se na stezku vydala necelou hodinu po první a Týna sleduje předpovědi. Nejsou příznivé, a tak se rozhodujeme zapálit oheň dřív než v plánovaných osm, na osmou už hlásí déšť. Všechno se podaří posunout, urychlit o 45 minut, na čtvrt na osm.
Atmosféra bez tmy a s karimatkami na sezení pro hosty pravda připomíná spíš letní festival než slavnostní oheň, ale působí to moc příjemně. Team vchází od domu k ohni s bubnováním a se zpěvem vlastního čantu Já jsem vedoucí tutoho lesa. Zpíváme pětkrát, a přitom dojdeme kolem ohně na své pozice. Kája si pak zapálí fakuli od hořící svíčky a podá ji nejmenší: Alicorně. Ta řekne, proč je tu, a podá ji dál. Takto pochodeň oběhne celý kruh, až se vrátí ke Káje, která zapálí oheň. Chvíli stojíme mlčky, a pak Týna představí základní myšlenky tábora: vysvětlí název Strážci hranice, ozřejmí důraz na místo a (cyklický) čas. Navrhuje vnímat to, jak jsme se sešli u ohně, členové tábora a hosté, někdo záměrně, někdo náhodně, jako svítání nového času, tady a teď. A zpíváme čant Svítání. V rekapitulaci pomyslného období táborového úsvitu Týna vyzdvihuje věci, které jí připadají důležité ocenit:
- pospolitost (důkazem je bydlení celého teamu celou dobu v podstatě v jednom pokoji),
- dobrou partu bez ohledu na pohlaví a věk (důkazem je nejen skvělé chování se k sobě navzájem, ale i to, že tým spolu v jedné smečce tráví i v podstatě všechen volný čas),
- společné vytvoření mandaly, na níž se team dokázal sám shodnout: vybrat místo, vymyslet, jak bude vypadat, a pak ji vytvořit,
- skvělé vyrovnání se se ztíženými podmínkami, kdy si sami vaříme, a navíc všechnu vodu nosíme ze studny.
Vždycky ke každému bodu pak vyzve jednoho člena týmu, aby za ostatní prezentoval jejich pohled na stejnou věc/téma.
Následuje tematický blok jasný den: symbol pro práci, tvorbu i zábavu na táboře. Uvedeme ho čantem Živly světla, protože živelnosti v nás je hodně! Týna zase za sebe oceňuje některé věci:
- vytvoření naučné stezky,
- starání se o microgreens.
Pak se pozvolna dostáváme k soumraku. Zpíváme Ztišme mysl toulavou a ke ztišení Týna připomíná:
- čanty jako pro tábory novou věc a zajímavou formu ztišení,
- čaje o páté, další novinku, která v podstatě zafungovala lépe než lecjaký kruh sdílení dospělých,
- a konečně meditace, úplně novou věc, která vlastně od počátku tvořila základní koncept, ideovou kostru tábora. K meditacím se následně krátce vyjádří z teamu úplně každý.
Následuje předávání cen: každý dostane knihu Do puntíku a sadu sedmi microgreens. Slavnostní část ohně tím pomalu končí, tábor se chýlí k závěru, ale každý konec je zároveň novým začátkem, tedy zpíváme optimistický letní čant, který PS složil speciálně pro tuto příležitost. Po něm otevřeme jednotlivé články těla posvátného hada a oheň je tím otevřen pro uvolněnou zábavu.
Team naváže na odpolední fungování restaurace, tentokrát už jen přes výdejní okénko (oni sami chodí do kuchyně také výhradně okénkem): opět servírují nápoje i jídlo. Takto fungují až do deseti, pak se odebírají společně na svou skalní vyhlídku, své vlastní vybrané poradní místo, aby si sami pro sebe tábor taky uzavřeli. To už je tma. Mají povolení tam pobýt až do půlnoci. Nakonec zalézají cca v jedenáct. To už je všechno umyté, sklizené a Týna uvádí další část večera: odteď už se o sebe každý stará sám, každý si vše po sobě uklízí. Bohužel oheň pak předčasně ukončí déšť, ale stejně se povedlo vše krásně stihnout (také jedna z odpovědí na dnešní otázku). Tedy se přesouváme do jídelny, někteří dospělí odcházejí spát. Ondra a Evka s Vlastíkem do klubovny, Míša, PS a Slabovi do podkroví, Týna Aldy a maťka do stodoly. Raškovi odjeli do penzionu v Kaplici. Okolo jedné všechno usíná.
Tak tohle je poslední, neúplný den tábora. Abychom si ho co nejvíc zpříjemnili, připravujeme pro všechny včetně návštěv čoko chai vafle ze čtyř dávek těsta. Snídaně je pozvolná, milá, veselá, nic nenasvědčuje tomu, že se blíží odjezd. V devět přijeli zpět Raškovi, přivezli Alicornu, a tak jsme mohli zorganizovat jeden z předem plánovaných bodů programu: naši běžnou rozcvičku, ovšem připravenou pro rodiče. Moc se nesnažili, ale mohutné povzbuzování Unitaria Teamu jim nedovolilo to jen tak „odchodit“.
Pak přišla taková v podstatě rozlučková hra pro celý tým: každý dostal sadu dvanácti černobílých fotografií s místy z tábora: celkové pohledy i úplné detaily. Úkolem bylo během dvaceti minut určit, odkud ty fotky jsou focené. Čas jsme museli nastavovat, některá místa dala táborníkům zabrat. Nakonec všechno v časovém limitu našla jediná Barča, která nadto ještě na první polovině tábora nebyla. Nejtěžší (jen tři to měli) bylo lokalizovat část zárubně, na které bylo vyryto SOKOL. (Byla na jedné z toalet a vidět v podstatě jen z pozice vsedě. Je vidět, kdo si všímá😊.)
A pak už hledání pokladu. Týna představuje oběma družinám legendu o poustevníkovi, mudrcovi žijícím osamělým duchovním životem, který často meditoval, a také koktal. Tak se stalo, že legenda o tom, kam ukryl svůj poklad je rozepsaná na 35 lístkách. (Kde jsou k nalezení? Ano, správně, na našem meditačním místě.) Z velmi veselého příběhu se družiny postupně dozvěděly, že pokladem je elixír života vtělený v želé a najdou ho tam, kde má lože zástupkyně vedoucí tutoho lesa. První to celé sestavili Bandisti, ale svůj náskok promarnili u Týny v podkroví, než jim došlo, že bude pod matrací. Trochu tím pokazili závěr hry Kultu, který se přiřítil právě v okamžiku, kdy Bandisti poklad našli, takže je tím ochudili o hledání. Byla to dvě velká balení Haribo.
No a tím v podstatě tábor skončil. Pak už jen všichni balí a postupně odjíždějí…
Těšíme se na další tábor!!!