Tábor Strážci Země, dětský letní pobyt - červenec 2023
Pokud vám nejde celé fotoalbum z tábora stáhnout, nainstalujte si prosím tento program.
Týna s Ane, Ezrou a Kubrisem byli v Domaslavi od sobotního podvečera, všechno připravit, nakoupit a tak. Z táborníků kromě Ezry, která je tu od včera, přijel jako první Fox. Přivezl ho Aldy okolo jedenácté. Ezra už se nemohla dočkat. Další v pořadí dorazili cca v půl dvanácté Jana s Alicí a Viktorem, potom Carlsonovi, Slabovi, a tím jsme se okolo jedné zkompletovali do dvou třetin osazenstva. K obědu byly párky (dají se ohřívat postupně, jak kdo má hlad) a třešňová buchta s čokoládou od Ane. Po obědě jsme se my, co už jsme byli na místě, vzájemně představili, řekli si tři věci, co kdo má rád, rozdali si deníčky s motivem tábora a vysvětlili si běžný chod dne.
Tábor má letos téma Strážci Země a smyslem je zaměřit se každý den pozorněji, než to dokážeme v běžném životě, na jeden z biotopů, tedy určité přírodní prostředí a specifické živočichy, rostliny a další organismy, které jsou pro ně typické a obývají je. Čím lépe, hlouběji a v souvislostech poznáme, jak takový v podstatě mikrosvět funguje, čím je ojedinělý a zajímavý, s o to větší úctou a porozuměním se v něm pak můžeme pohybovat my, lidé.
Týna pak všem ukázala kamínkovou hlavu hada, který by měl být posvátným zvířetem tábora, ale zatím nemá tělo. Úkolem každého táborníka tedy bylo vybrat si placatý kámen a na něj podle své představy namalovat kousek hadova těla. Stejný úkol pak čekal i další táborníky, jak postupně přijížděli.
Čas při čekání jsme si krátili takovou drobnou minisoutěží: přendáváním padesáti kuliček cizrny z misky do misky po jedné – a na rychlost. Okolo půl páté jsme si začali ve třech skupinkách připravovat společnou večeři. Nasbírali jsme jedlé plevele a byliny (hlavně kopřivy, sedmikrásky, oregano, kontryhel, jitrocel, lichořeřišnici a brutnák) a zadělali kynuté chlebové těsto. Čas, kdy kynulo, jsme využili pro další aktivitu: Pověděli jsme si o australských domorodcích, kteří předtím, než poznali písmo, používali místo deníků vzpomínkové hole. Byly to poutnické hole, které jejich majitelé zdobili předměty, co jim zpětně připomínaly události, které je na cestě potkaly. Na základě tohohle povídání si měli táborníci najít/vyrobit svou vzpomínkovou hůl pro celý tábor. Některé jsou ořechové, jiné březové, javorové a lískové.
A byl akorát čas začít válet z těsta kulaté placky, které jsme naplnili směsí jogurtu, sýra, bylin a semínek, pak nařezali jejich okraje a spirálovitě zakroutili každý ze vzniklých pramínků. Z placek tak vznikly tvary paprsčitých sluncí, které jsme postupně pekli.
Okolo šesté přijela Barča, do půl sedmé pak Vidra s Alicornou a poslední z účastníků, Eliška s Ondrou, dorazili okolo půl osmé. To jsme akorát hráli před farou tři rychlé hry s kuličkami: vystřelování kuliček z řádky, rozstřelování kuliček z kruhu a odhadování kolik kuliček je ve sklenici. Hodně se dařilo Viktorovi, který první soutěž vyhrál, druhou pak Terka a v odhadování byla nejpřesnější Kája.
To už ale byl nejvyšší čas se sejít k večernímu posezení (ukončení dne), konečně v plném počtu. V půl desáté jsme končili a v deset byla večerka, kdy všichni postupně zalézali do pelíšků.
Ráno jela Týna s Barčou neplánovaně nakoupit, mimo jiné doplnit některým táborníkům hygienické potřeby. Téměř půlka osazenstva vylezla už okolo půl osmé a pomáhali připravit snídani a stříhat pexesa. Rozcvičku stihli všichni kromě Ezry (spinkala do téměř půl desáté) a Alicorny. K snídani byly domácí chleby od Lucie Carlsonové a celozrnné rohlíky s máslem a marmeládou. Po snídani začal oficiálně program, kalich zapalovala Vidra. Každý si také vybral jednu malovanou kartu jako inspiraci pro dnešní den. Potom jsme si chvíli povídali o významu opylovačů, kterým patří dnešní téma, a každý si vyrobil jednu velkou barevnou papírovou květinu. Květiny pak Ondra důkladně schoval v zahradě, bylo jich jedenáct a na každém květu byly barevné proužky papíru jako pylová zrnka. Každý z táborníků-opylovačů měl za úkol najít co nejvíc květin a „opylovat“, tedy vzít si jeden papírek. Limit byl patnáct minut a jen Lukáš stihl těsně před limitem najít a posbírat všechny. Ondra je schoval opravdu důkladně, na některých zbylo na konci hry i šest papírků!
Potom družiny poprvé pracovaly každá za sebe: měly si určit název, a tak máme tři ekologická uskupení: Mrkve (Kája, Ezra, Fox, Eli), Zelené (Barča, Lukáš, Alicorna a Alička) a Bílé lišky (Vidra, Terka, Eliška a Viktor). Mrkve to měly jasné hned, Ezra je totiž hryzač mrkví😊. Vzápětí následoval další úkol, už technicky náročnější. Každá družina dostala plátno cca 50 x 70 cm a měla si navrhnout a vyrobit vlajku (gonfalon), to znamenalo prošít tunýlek, vyrobit z větví malý stožár a žerď, pak navrhnout symbol a namalovat ho na vlajku akrylkami. Ještě Týna samozřejmě chtěla, aby na všech úkonech pracovala vždy celá družina, tedy i malí. To byla aktivita, co nám vydržela až do oběda (ještě jsme ho kvůli tomu o něco posouvali) a stejně zatím nikdo nebyl hotov. Jen u lékárničky se tvořila fronta, několik lehkých říznutí. Ovšem ve všech družinách se opravdu příkladně zapojovali všichni členové. Pro oběd (i večeři) nám dojel Ondra, bylo kuře na paprice a po něm okolo třičtvrtě na jednu začal polední klid. Zatímco jsme jedli, přešla malá přeprška s bouřkou, ale následující necelou hodinku volna už trávili zase všichni venku. Trošku se pročistil vzduch, jinak je hodně dusno a horko. Během klidu hráli někteří mikáda, pexesa a fotbal, jiní se snažili zachránit malou sýkorku, která vypadla z hnízda. (Povedlo se.) Ve 13:45 volno končilo.
Rovnou Týna s Ane všem družinám připravily pokračování výroby vlajek a dvě z nich, Lišky a Mrkve je za necelou hodinu instalovaly. Zeleným to trvalo déle, mezitím jsme ještě stihli zahrát dvě hry venku: opičí dráhu s pytlíkem cizrny na hlavě (excelovala Barča) a po družinách vysbírávání cca 65 kuliček z kruhu o průměru zhruba 3 m – což by nebylo nijak složité, kdyby to nebylo poslepu. Vyhrály Mrkve.
Po hrách i poslední družina dokončila svou vlajku, tak jsme se mohli konečně všichni shromáždit na posvátném místě, umístit doprostřed hada, a pak se vyfotit u svých vlajek.
Pozdní odpoledne někteří táborníci (dvě třetiny osazenstva) vyráběli vážky z korálků, což vyžadovalo hooodně velkou dávku trpělivosti. Obdiv patří všem, kteří pracovali. Večeře byla potom, až v půl osmé, bylo moc dobré rizoto. Pak se událo překvapení, táborníci připravili Týně k narozkám krásné přání a „táborový dort“. Byl složený ze sušenek Kávenek do tvaru hranice pro slavnostní oheň.
Bylo už dost pozdě, když jsme vyhodnocovali den. Každý uvedl, co se mu líbilo nebo co ho na prožitém dni zaujalo. Poprvé jsme také četli vzkazy z krabičky díků. Kalich zhasínal Viktor.
A na závěr nastalo vyhlášení bodování, za oba dny. Družiny si nabraly materiál a začaly stavět své vesnice. Tentokrát mají možnost i dřevěných, nejen cihlových prvků. Stavělo se a plánovalo až do půl desáté, pak začali všichni přirozeně odpadat, den byl náročný a únava velká. Poprvé za všechny tábory jsme zažili nekonečně dlouhou frontu na sprchu!
Jantarový náhrdelník patří Elišce za výrazné osamostatnění od loňska, nefritový Barče za celkové zapojení se do aktivit a za mimořádný výkon dostal putovní cenu Lukáš, který se skvěle umisťoval ve všech soutěžích a prokázal zároveň i velkou trpělivost s výrobou vážky.
První vstali Fox a Lukáš, už před sedmou byli v kuchyni a pomáhali s přípravou snídaně. Některá děvčata ale naopak nedokázala vstát ani na rozcvičku, včerejší den byl hodně náročný. Rozcvičku ve sběru živočichů vyhrála těsně Eli před Lukášem. Snídaně byla pozvolná, po ní se všichni zapojili do rychlého úklidu, a pak už se zahajoval den. Kalich zapaloval Lukáš. Pak si každý vylosoval jednu kartičku s otázkou typu „Co ti udělá radost?, Kdo tě naposledy pochválil?, Čím z toho, co umíš, by ses chtěl živit?“ a podobně. Z odpovědí se zase trochu líp navzájem poznáváme. A pak už se řešilo hlavní téma dne, Týna chvíli povídala o významu půdy a organismů všech velikostí, které v ní žijí. A také zmínila, že půdní biologie je poměrně mladá věda, která se dynamicky rozvíjí až v posledních padesáti letech. Potom dostala každá družina čtyři mističky, dvě lopatky a prázdné čtvrtky a každý dostal navíc svou vlastní lupu. S tímhle vybavením vyrazili do terénu. Úkol zněl odebrat půdní vzorky ze čtyř míst zahrady a analyzovat je, popsat, udělat náčrtky a třeba se i pokusit určit živočichy, které ve vzorcích najdou. Měli na to hodinu, ale zaujetí všech bylo tak veliké, že nakonec pracovali v podstatě hodinu a půl, než vzorky prozkoumali a zpracovali závěry. Součástí téhle aktivity byla i následná prezentace a také malování kartiček s půdními živočichy, které po obědě využijeme na hru.
Z prezentací vyplynulo, že „nejživější“ byly vzorky z půdy pod kompostem, lupou se ve dvou lopatkách půdy dalo pozorovat mezi dvaceti až třiceti živočichy mnoha druhů. Výsledky práce všech družin nám teď visí na nástěnce. Do oběda jsme dali osobní volno, které někteří využili na dotváření deníků a vzpomínkových holí, jiní (už vcelku početný tým) se připravovali na natáčení prvního pořadu nově založené TV stanice patřící prý Ezře. K obědu je smažený květák.
Během poledního klidu Ondra poschovával všechny namalované půdní živočichy – na půdě. A táborníci dostali jen jednoduchou instrukci: „hledejte půdní živočichy v areálu fary“. Mysleli jsme, že je aspoň na chvíli zmateme, ale ne, Fox okamžitě zahlásil, že by je tedy hledal na půdě. A taky se tam Mrkve hned vydaly! Ostatním dvěma družinám to trvalo o chvilku déle. Hru měli trochu zkomplikovanou tím, že směli hledat jen kartičky cizích družin. Ovšem v zápalu boje o chvostoskoky a mnohonožky větší tak trochu zapomněli, že mají i malé členy družin, a ti zůstali do jednoho venku. Tak jim pak Ondra udělal ještě soukromou hledačku na palouku u posvátného stromu – a všichni ostatní mohutně povzbuzovali.
Potom jsme ještě hráli dvě hry s házením pěti malých kamínků do plata od vajíček. Tam zazářili hlavně Fox a Barča. No a pak už všechny čekala hlavní aktivita dne – barvení koberců bogolanů. Nejdřív jsme si pověděli o prastaré technice barvení kvašeným černým bahnem v Mali a ukázali si tradiční vzory. Pak měly družiny za úkol nakopat a jemně si prosít hlínu, rozmíchat ji s vodou na kaši ve třech miskách a obarvit ji třemi přírodními barvivy: kurkumou, paprikou a živočišným uhlím. Každý pak dostal obdélník lněného plátna a maloval na něj různé ornamenty. Dobře pro to posloužil travnatý konec zahrady.
Ane pak při konci malování připravila svačinu a po ní nás čekala další dnešní výzva. Každá družina dostala přidělenou krabičku s polévanými perníčky (jako poklad), kterou měla zakopat a připravit k ní jiné družině stopovačku (s maximálně třiceti značkami). Mělo to být mimo tábor, takže pro jistotu šel s každou družinou jeden dospělý. Zelení pod patronací Ondry schovali poklad po kličkování po značkách přímo před vchod do kostela, a ještě mátli stopaře falešnými výkopy poblíž, ovšem nezmátli. Po jejich stopách šly Mrkve a poklad měly jak se říká na první dobrou. Ane s Mrkvemi značkami obešly tábor a ukryly poklad na půdě do matrací. Složitější na hledání, ale ne tolik, jako to se svou stopovačku udělaly Lišky. Přesněji řečeno: byť jejich stopovačka vedla nejdál, až na louky za tábor, Zelení ji prošli hladce. Ovšem o to větší práci a úsilí je stálo samotné závěrečné hledání pokladu. Nakonec i to se na pár nápověd podařilo.
Z celé téhle akce přišli všichni úplně uřícení, takže se vypilo hodně vody s citronem a až do večeře po sedmé hodině bylo osobní volno. Za příkladné zvládnutí celého dne včetně dlouhé cesty po sluncem vyhřátém strništi za pokladem a zpět si vysloužila nefritový náhrdelník Alička. K večeři byly kotlety se zelím a bramborovým knedlíkem, zatím nejhorší jídlo tábora. Po večeři se ještě venku hrál fotbálek a v osm jsme na posvátném místě, tedy venku, vyhodnocovali den. Bodování vyhrála Eli, druhá byla Kája a třetí Fox. Dvě družiny ztratily rozhodující bodíky za neúčast svých členů na rozcvičce. Jantarový náhrdelník dostala pro zítřejší den Terka. A protože už začali hryzat komáři, přesunuli jsme se dovnitř, kde jsme si ještě chvíli povídali, jaké kdo měl zážitky během dne a co si plánuje připevnit na vzpomínkovou hůl, pak Viktor zhasl kalich a rozdělili jsme větším stavební materiál a malým zvířata a rostlinstvo na nalepování do zatím pusté planety. Další hodinu bylo o zábavu postaráno díky stavění a lepení, a tak pomalu končil další horký a náročný den.
Ovšem tak jednoduché a hladké to nakonec nebylo. Začalo to tím, že Mrkve udělaly na bránu do své vesnice nápis „Vesnice zuřivých kávovarů“ a chtěly po Týně zrnkovou kávu. Tu ale na táboře nemáme a Týna odmítla jet druhý den ráno na nákup, protože máme dost rohlíků ještě na nejméně dvě snídaně. To spustilo rychlou akci: celé osazenstvo tábora vzalo oba naše mrazákové boxy plné rohlíků útokem a jedli tohle zmrzlé pečivo, tak jak ho tahali ven: po dvou, po třech. To by bylo, aby se zítra nejelo nakoupit! Když zmizelo třicet na kost zmrzlých rohlíků, slíbila Týna že pro kafe zajede😊.
Začal nám další horký den. Slunce pálí už od rána a většinu z nás to hodně zpomaluje, unavuje. Ještě před zapálením kalicha Týna tedy všechny vyzvala, aby namalovali a vystřihli emotikon, který vystihuje jejich momentální rozpoložení. Potřebovali jsme jemným způsobem zjistit náladu v týmu. A potvrdilo se, že únava je hlavním pocitem, byť jsme teprve před necelou hodinou vylezli z pelíšků.
Týna pak povídala o zajímavých rostlinách a organismech, které jako první kolonizují místa, co člověk využil a opustil (staré lomy, zbořené domy, opuštěné továrny, skládky…). Rostlinám se říká pionýrské a patří mezi ně i některé popínavky (břečťan, zimolez, přísavníky…)
Pak jsme na motivy toho povídání hráli první hru: Ondra během povídání poschovával v zahradě pro každého táborníka dvanáct kartiček jeho specifické barvy, ovšem mělo to háček: vyjma nejmenších je měl každý schované nejméně o 10 cm výš, než kam dosáhl běžně nataženou rukou. Ano, asociace s liánami není náhodná. Bylo to těžké, hledat tam, kam sotva človíček dohlédne. Také to před limitem splnil jen jeden ze strážců země. Taky jsme potom museli udělat rojnici a dohledat nenalezené lístky – zajímavé, každý dokázal přinést hodně lístků cizích 😊.
No a ještě před obědem jsme se věnovali batikování triček. Nejdřív jsme odrhli břečťanové listy, ve kterých se trička budou vařit (a barvit), a pak vyvazovali vzory. Jen tak rovné linie anebo kruhy z ruky, nebo kroužky pomocí kuliček a taky spirály. Okolo oběda se trička začala vařit a tábor měl polední klid. Týna s Ane během něj připravily hru na rybáře. Trochu byla motivovaná naddimenzovaným rybolovem ve světovém oceánu. V našich poměrech to znamenalo, že oceánem je polovina zahrady a je v něm šest druhů ryb a mořských živočichů: nejvzácnější skupina byl humr (nejdražší) s lososem – ty mohly družiny lovit jen po jednom. Pak středně drahý tuňák (mohl být loven po dvou), a pak nejlevnější kategorie: makrely, tresky a sardinky – ty mohly vézt družiny po třech, bez ohledu na druh. Ještě to bylo ozvláštněné tím, že Fox, který pomáhal s přípravou hry, na jednu kartičku omylem napsal tereska místo treska. A ostatní začali psát Terezka a inspirovali tím Ane, která začala ihned psát makrelouš, makrelička a podobné ptákoviny.
Úkolem každé družiny bylo nalovit co nejvíc ryb. Ale jejich členové museli lovit společně z jedné lodi (byli svázaní za ruce) a při jednom výjezdu na moře nesměli vzít víc než předepsaný počet ryb. Když naplnili loď, museli je plout prodat (Janě, ta byla obchodník). Teprve, když jim spočítala a připsala výdělek, mohly na další rybolov. Zkraje to šlo jak na drátkách, všude se ozývalo „vím, kde je spousta humrů“ a podobně. Jenže pak ryb ubývalo a ti, co ještě před chvilkou opovrhovali treskou, byli najednou vděční za makrelouše. Byla to super hra, která kromě rychlosti vyžadovala i strategii. Vyhrály s převahou Mrkve, které se zkraje zaměřily na humry (nejdražší zboží na trhu). A druhá byla družina Zelených, která zdaleka neměla tolik ryb jako Lišky, ale měla je dražší. Co dodat? Světový oceán vylovily do posledního lososa, nezbyla ani rybka. Snad planetu potká lepší osud!
Potom jsme na odlehčení hráli ještě dvě hry jednodušší: nejprve hryzání zavěšeného jablka ve dvojici na čas (ohryzat kolem dokola, ale bez pomoci rukou), přičemž malí to měli jednodušší, měli jablíčko oloupané, tak jim šlo se lépe zahryznout. Vyhrála Barča s Vidrou díky výborně zvolené taktice.
No a poslední hra tohoto dne byla na medvěda, co si našel kořist, usíná nad ní, zatímco všude kolem se už plíží další zvířata, co po ní touží. (Jeden z nás měl zavázané oči a jen sluchem si střežil balonek, který se mu ten, na koho Týna ukázala, snažil ukrást.) Hráli jsme dvě kola, aby se každý vystřídal v roli medvěda i lupiče a třem táborníkům se povedlo kořist ubránit.
Ještě před večeří šli všichni hopkat na balíky, což možná zapříčinilo největší drama tábora. Ale nepředbíhejme. Na balících bylo dobře, všichni se vrátili spokojení a následovala večeře. U ní ale Lukáše rozbolela ruka. Do toho se asi přidalo trochu stýskání, trochu rozmrzelosti, že mu na táboře moc nechutná a zkrátka onemocněl. Ten večer to bylo dost vážné, ale zvládli jsme to, jen ta záhadná a neustupující bolest dlaně byla divná. Nikde ani známka, že by ho něco štíplo nebo píchlo, ani sám si to nevybavoval. Chvíli jsme mysleli, že může mít dlaň poškrábanou od slámy, ale ani to nebylo viditelné. Bolelo ho to ale hodně. (Trochu se to vysvětlilo až za dva dny, kdy se Ane stalo něco podobného – šlápla bosa na nějakého neznámého, neviděného živočicha a zase: žádný vpich, pupínek; jen při hodně podrobném zkoumání lehká, téměř neznatelná vyrážka na ploše několika centimetrů. A bolest popisovala úplně stejně jako Lukáš. A Lukáš si vzpomněl, že jednu chvíli při seskoku z balíku dopadl dlaní na zem – mohl to být ten zásadní okamžik. Podezření máme na zápřednici.)
No ze zbytku večera už toho moc nebylo, každý spíš myslel na Lukáše. Přestěhovali jsme tedy aspoň Eli spát ke klukům, aby ji měl bráška blízko.
Už před sedmou vstali Kája a Fox a jeli se mnou nakoupit. Konečně mají svá kávová zrnka! Lukáš s Eli měli klidnou noc, ale Lukáš stejně truchlí, ruka ho bolí a je hrozně unavený. Dohodli jsme se, že bude odpočívat. Na rozcvičku se tedy Zelení vydali bez něho. Po rozcvičce byly čerstvé nezmrzlé rohlíky! Kalich zapalovala Terka. Na nástěnce se nám od včera objevilo deset nočních živočichů, a to proto, že mokřady a močály asociují i temnotu. Bude potřeba, aby každý o všech z těchto zvířat věděl důležité informace – kvůli plánované noční hře. Dohodli jsme se, že si každý vezme jednoho tvora, nastuduje ho a řekne o něm pak základní důležitá fakta a zajímavosti ostatním.
Pak jsme si zase vylosovali otázky (každý jednu), jejichž upřímné zodpovězení o nás může ostatním něco víc říct. A na závěr ranního sezení jsme si ještě povídali o využití mokřadních rostlin pro kořenové čističky a vysvětlovali si schéma, podle jakého fungují. To bylo důležité, protože hned první akcí dne bylo vytvoření jednoduché kořenové čističky v keramickém květníku. Každá družina dostala jeden a do jeho vnitřku měli podle ranního povídání udělat z přírodnin dostupných na zahradě jednoduchou skladbu co nejúčinněji filtrující znečištěnou vodu. Základ měli nakonec všichni stejný: propláchnutá vlákna mechu, písek, štěrk. Ukázalo se, že jediný rozdíl, který pomohl vyhrát Mrkvím, byl, že ony nahoru daly opět kompaktní vrstvu mechu, zatímco ostatní dvě družiny zasadily trávu s propláchnutými kořínky (což věrně kopíruje čističku), ale bohužel ne po celé vrchní ploše. A lógrovou kávu, kterou pak filtrovaly, lily mimo tyto drny namísto přes ně, čímž je vlastně vyřadily z provozu. Nicméně i tak všechny tři čističky fungovaly skvěle. Možná Mrkvím pomohl půllitr jménem Švyturys, do něhož filtrovaly a který se stal pro další dny jejich maskotem (a nakonec i maskotem tábora. Pro upřesnění: vygooglili jsme, že švyturys je litevský pivovar a v litevštině to znamená maják).
Po čističkách bylo volno, Ane odjela pro oběd a doplněk nákupu, Týna s Janou dobarvovaly batikovaná trička černým čajem a staraly se o Lukáše, který chce domů. A Eli s ním, nechce tu zůstat sama. Mezitím, co byla Ane pryč (a byla dlouho, protože jí Ezra cestou třikrát zvracela, aby toho dnes nebylo málo), se odehrála jedna docela vtipná příhoda: Týna se rozhodla Lukášovi ruku pro zmírnění bolesti ledovat. To neměl být problém, protože Ane tu má tvořítka na led, která poctivě plní. Ale: včera jí Alicorna umluvila, aby jí do jednoho políčka dala na mlsání zmrazit šťávu. (Všichni, co byli na táboře vloni, si pamatují šílený nápad mrazit šťávové nanuky v plastových lahvičkách od šťávy, tak to jsme letos nechtěli dopustit, takže jsme tyhle pokusy preventivně zatrhli.) Jenže Alicorna je Alicorna a ví, jak mile dosáhnout svého. Takže to nebylo jedno políčko, ale nakonec půlka tvořítek plných šťávy, Ane vyměkla. Abychom to zkrátili, Týna chtě nechtě musela Lukášovi do hrnce vyklepnout šťávičkové kostky, Alicorna byla nešťastná, že pochoutka padla na otok dlaně a Lukáš s rukou v rozpouštějící se šťávě vypadal pro nezasvěcené dost hrůzostrašně. Prostě táborová idylka😊.
Ještě před obědem jsme stihli zahrát hru na netopýry a můry – ve vytyčeném kruhu byl netopýr (se zavázanýma očima) a další táborník, můra, kterou měl za úkol během minuty a půl ulovit. Abychom napodobili echolokaci, tak když netopýr tleskl, musela můra taky tlesknout, tím ji zaměřil. Hodně se tahle hra vedla Foxovi.
Oběd byl o půl hodiny později, ale dobrý. Pečené brambory, zelenina a maso. Po obědě a poledním klidu dostaly družiny sadu deseti kartiček s různými hodnotami (sady byly stejné) a měly za úkol je postupně vyřazovat (ty, kterých by se dokázaly v životě nejsnáze vzdát), až jim zbyly tři hodnoty pro ně nejdůležitější. Bylo to komplikovanější v tom, že se vždy museli všichni v družině shodnout. Například Lišky u toho hodně přemýšlely. A Márinka při tom měla výbornou hlášku: když váhali, zda obětovat poctivost, rozťala to suše konstatovanou větou: „tak ji vyřaďme, hodně lidí žije v pohodě bez ní“. Zajímavé (a potěšující) je, že všechny družiny měly svobodu mezi hlavními třemi. Dvě pak opakovaly radost, život v míru, do první čtveřice se všem vešlo ještě přátelství.
Následovala hra nazvaná netopýří zimoviště. Spočívala v tom, že jednotlivci (netopýři) museli v první fázi hry najít (ulovit) dostatek potravy (pět kartiček hmyzu rozházených po louce), a pak si mohli najít vhodné zimoviště. Na té samé louce bylo šest obrázků jeskyní s údajem, kolik se do každé vejde netopýrů a také s údajem, při jaké teplotě pod nulou je ještě pro netopýry bezpečná. Ti rychlejší samozřejmě hledali a obsazovali jeskyně s nejnižšími teplotami. Ane pak na závěr každého kola vylosovala údaj, jaká nejnižší teplota byla tu zimu. A ukázalo se, kdo přežil, kdo ne. Hráli jsme několik kol.
Před svačinou jsme stihli ještě jednu hodně zajímavou aktivitu: Ane si připravila jedenáct otázek podle modelu „Máš rád to, nebo to?“ Třeba: máš raději jaro, nebo podzim? Dortík, nebo popkorn? Kolektivní, nebo individuální sporty? A na závěr kardinální otázka pro nadcházející svačinu: vanilkový, nebo čokoládový puding? Každý měl nejprve poctivě napsat svou odpověď, a pak do připravené tabulky tipovat, odhadovat, jak odpoví každý další účastník tábora. Hodně přínosná hra, zase jsme se o sobě dost dozvěděli. Závěrečné kontrolování probíhalo za neustálých radostných i překvapených výkřiků, to podle toho, co se komu podařilo nebo nepodařilo odhadnout o ostatních. Terka a Eli tiply správně 80 a víc ze 110 odpovědí!
Alicorna pak Týně pomáhala vařit pudingy na sváču, oba druhy, přesně podle toho, jak kdo v otázce odpověděl. Okolo páté přijel na návštěvu Vlastík, akorát na puding. A Týna připravila další hru. Dala každé družině jedno balení špaget a jednu izolepu. A úkolem v následující hodině bylo postavit co nejdelší most (od židle do židle) a co nejvyšší věž. Fox nejdřív suše konstatoval, že jídlo není na hraní, ale pak se všichni zaujatě dali do práce. Vznikly až neuvěřitelné výtvory stavěné až neuvěřitelnými technikami. Trvalo nám to až do sedmi, do večeře. Nejdelší most měly Mrkve, nejvyšší věž Zelení (základní konstrukce byla motaná okolo Barčiny ruky) a Lišky dostaly pět bodů navíc za estetiku své věže. Zároveň s tím jsme rozvazovaly nabarvená batikovaná trička, moc se povedla!
Okolo sedmé ale bohužel odjeli Eli a Lukáš, takže je nám smutno, byli oporou svých družin a zároveň moc platnými členy celého táborového společenství. Budou tu chybět!
K večeři bylo maso na kmíně, dnes celý den dochází k chválení jídla. A potom vyhodnocení: velká cena patří Alicorně, nefrit Foxovi a jantar Márince. Po večeři Týna vyhlásila výsledky bodování a stavění vesniček jsme začali už od osmi, začal se totiž hromadit materiál z předchozích dní. Stavěli do devíti. Pak ale následoval ještě jeden úkol od Týny: všimla si totiž, že si málokdo na táboře vede deník – zcela logicky, jsme dobrá parta, všechno děláme společně, není žádný čas si sednout a sám si něco psát. Tak se rozhodla toho využít a zadala všem, aby společně psali táborovou kroniku. Aby si každý vybral nějakou událost, činnost, o které chce psát a tu (přesněji řečeno ideálně celkem čtyři takové) zpracoval na kartičku formátu A5 (malí třeba kreslí). Pokud se divíte, že ještě tak pozdě pracujeme, tak je to proto, že do deseti čekáme na tmu. Bude totiž noční hra!
Týna s Vlastíkem ji šli připravit ještě za šera – na zahradě umístili deset nočních živočichů, které máme znát z nástěnky. Přesněji řečeno, jedná se o jejich siluety vystříhané z černého kartonu s nalepenýma bílýma nebo oranžovýma očima z reflexní pásky. V noci tak zvíře není vidět – jen ty oči, pokud na něj někdo posvítí baterkou. A na každém je napsaná jedna charakteristika, kterou mají táborníci opsat, když dané zvíře najdou, abychom věděli, že je opravdu našli. Jako první šli malí a všichni najednou. Hrou byli úplně nadšení, jásali nad každým objeveným zvířetem, řešili, jestli je to ještěrka nebo chameleon (byla to kuna), váhali zda to je myš s tlustým ocasem (byl to plch) a vůbec, ale vůbec se jim pak nechtělo spát. Myslím, že pro ně to byl nejlepší zážitek tábora.
Velcí pak šli po jednom a kromě Káji nikdo neobjevil kvakoše! I pro ně to byla dobrá hra. Zvířata jsme pro malé nechali ještě jeden další večer venku, a pak na Týně každý z táborníků vydyndal jednoho živočicha na památku domů, tak byli oblíbení. (Do odjezdu ovšem ještě zdobili společný pokoj strážců země). Foxí hláška ze hry. Ze tmy se ozvalo jeho překvapené: „Já našel živou kočku!“ Ane nezaváhala a okamžitě křikla: „Tak ji připíchni na strom!“
Spát šli všichni s půlnocí, úplně mrtví, plní zážitků. Byl to fakt dlouhý den…
Dnes byla rozcvička až těsně před devátou, protože spát se šlo pozdě. Ale mělo to jednu obrovskou výhodu, vstali na ni úplně všichni. To znamená, že na rozcvičce byla poprvé i Ezra. A počty posbíraných kartiček byly velmi vyrovnané.
Po snídali jsme zahajovali den, kalich zapaloval Fox, a pak si každý vylosoval obrázkovou kartu pro inspiraci. Na nástěnce už byly pověšené fotografie ptačích hnízd a družiny dostaly úkol vybrat si dvě a ty do oběda vyrobit. Tentokrát se nehodnotil čas, ale věrnost provedení. A družiny proto také nespěchaly, pracovaly pečlivě a zaujatě. Původně jsme mysleli, že budeme u jednoho hnízda každé družiny hodnotit dokonalost výrobku a u druhého míru zapojení nejmenších do jeho tvorby, ale ukázalo se, že všechna hnízda jsou vlastně téměř dokonalá a malí spolupracovali, co to šlo: na sběru materiálů, na hledání vhodných věcí pro výrobu vajíček a jejich barvení, na míchání barev, lepení hnízd a tak. U sběru vhodného materiálu bylo nutné nejprve trochu usměrnit všeobecné nadšení tím, aby se zamysleli, co asi pták unese v zobáčku, protože se začaly objevovat i na zpěvné ptáčky poměrně obří kousky větví a podobně.
Kvůli všeobecnému ponoření se do aktivity jsme dokonce posouvali oběd (dovezl jej tentokrát Vlastík) na pozdější hodinu, na půl jednou. Mrkve vyráběly drozda a strnada, Lišky konipase a slavíka a Zelení měli sedmihláska a rehka. Hnízdečka byla do jednoho naprosto věrná originálu. Hodnotili jsme je po obědě a každé dostalo 30 bodů. Večer plánujeme dělat oheň. K obědu byl guláš – a vynikající. Pak dostaly týmy osobní volno 45 minut. Zasloužily si to, po dopoledním nasazení. No ale nakonec jsme se během něj stejně všichni sešli pod tújí. Týna píše deník a všichni ostatní bájí o sladkých jídlech. Až Týnu přesvědčili, že jim povolila krabičku esíček. A Ezra hrdě hlásí: „Maminko, já jsem se zakousla do esíček!“ Při debatě o tom, co by si dali sladkého: Týna: „Nebuďte mlsní.“ Vidra: „My jsme mlsní, máme v hlavě jenom cukr!“ A pak si přinesli knihu receptů Planeta na talíři, kde jsou samé recepty, které zvládnout připravit děti, navíc s co možná nejnižší uhlíkovou stopou, a už společně řeší, co ukuchtí. Překecali Týnu na palačinky. Tak proč ne. A pak že budou vařit ještě tři jídla – nakonec vybrali čtyři a nápoj, s tím, že zvládnou každý den jedno. Jojo. A tak se holt zítra zas pojede nakupovat.
Ve dvě hodiny jsme vyráželi na dřevo, v plné polní a v plné sestavě. Došli jsme přes od loňska již důvěrně známé louky až téměř k potoku a přitáhli spoustu suchého dřeva. Hezké břízky jsme si nechali na slavnostní oheň. Aby se malí trochu zotavili, protože je opravdu horko a cesta zpět se dřevem vedla jen po sluníčku, hráli jsme chvíli Robinsona (co udělá na liduprázdném ostrově s věcmi, které mu přineslo moře). Nejlepší byla závěrečná trojice předmětů: skřipec do vlasů, brčko na pití a štětec. Tak trochu nám z toho vylezl kosmetický salon na pustém ostrově😊.
Pak jsme pokračovali v přípravách dřeva: Kája toho hodně pořezala, i když řezali vlastně všichni, Foxík se řízl pilkou pod nehet, a pak si všichni raději sestavili kapelu. Nazvali se Kamenotluci (tloukli březovými polínky do kamenů vedle ohniště). Krásně jim to ladilo. A pak se opékaly buřtíky a párky (Viktor s Aličkou) a chleby – a hlavně: marshmalowny! Na každého vyšlo osm a byla to lahoda, samozřejmě. Slast. Pak byla chvíle volna, při které šest táborníků nacvičilo divadelní představení s názvem Tři způsoby, jak zabít člověka marshmalownem. Obsazení: Marshmalowna Klacíková – vrah, Kordula Mrtvá – oběť, Uhlík Křupavý – moderátor, Benzínka Ohníčková – čerpací stanice, Ohnička Rozpálená – kamarád. Hráli u posvátného místa a bylo to super! Pravda, možná na diváckou věkovou skupinu 4-6 let, což byla polovina publika, vlastně dost morbidní😊.
No a potom nás čekaly ještě dvě běhavé hry: vystýlání hnízda, které se ukázalo být náročnější na fyzické výkony, než se původně zdálo. Půl hodiny všichni běhali po zahradě sem tam na plné pecky a Ane nestíhala nosit sklenice s pitím a ledem, aby se občerstvovali ti, co zrovna střídali ostatní. Každá družina měla vyplnit kruh z provázků o obsahu cca 1 metr čtvereční svou barvou papírkových nepravidelných ústřižků. Šlo o to, kdo to dokáže dřív. Nakonec vyhrály Lišky, druzí Mrkve a poslední tentokrát o chvilku Zelení. Moc hezká hra! S naprostým nasazením od nejmenších po největší. Potom vypadali jako po bitvě, ale přesto svolili zahrát si ještě jednu hru venku, lovení červíků. Mrňouskové seděli v nyní již hotovém hnízdě a zbytek družiny je krmil: pinzetami nabírali červy spletené z barevné bavlnky z pískoviště, a pak si je zase pinzetkami předávali jako štafetu. Když červa převzal („snědl“) nejmenší, červ se započítal. Každá družina jich musela mít 20, a pozor, někteří (jinak barevní) byli jedovatí. Tady vyhráli Zelení, druhé Lišky, třetí Mrkve. Pak byl ještě půl hodiny podvečerní klid, než jsme spočítali bodování a vyrobili Káje náhrdelník k svátku. Děti a mladí čas volna překvapivě trávili pohybem. Po bodování (cenu za mimořádný výkon Ezra, jantar Terka – ztratila ho za pár hodin během noční hry, kterou starší připravili pro malé, nefrit Viktor – přetrhl ho vzápětí při fotbalu s Ane) ještě pod vedením Káji všichni společně udělali systém v kronice (až neuvěřitelně si dokázali rozdělit témata vzhledem ke stránkám a posloupnosti v budoucí knize). Potom už by se dalo předpokládat, že budou mít dost a padnou do postýlek, ale ne, ještě ti větší připravovali noční hru (stejnou jako včera) pro ty tři malé. A tak zase čekali na tmu... V deset začali. V půl jedenácté se začali trousit domů, všichni špinaví, totálně unavení, ovšem ještě jsme „museli“ prohlídnout fotky. Týna jim každému dovolila vzít si jedno noční zvíře z noční hry. A holky si s nimi ještě krásně vyzdobily pokoj. Po jedenácté konečně klid…
Ráno bylo vlastně nadvakrát: Týna, Kája a Fox vstávali brzy, aby vyzvedli rohlíky v Lestkově na sedmou, ale zjistili, že otevírají až v osm. Takže zpátky, připravit vše na snídani, na rozcvičku, vynést všechny odpady a znovu do obchodu. Rozcvička tím pádem byla posunutá až na půl deváté a stejně na ni tři nešli. Je už od rána zase hrozné horko, má tady být až 36 stupňů. Po snídani jsme si povídali o houbách, jak jejich vlákna působí na kořenech stromů a pomáhají jim, zejména s přísunem vody.
No a potom jsme začali dělat kávové (čajové) miniservisy ve tvaru hub a houbiček z keramické šamotové hlíny. To nám zabralo celé dopoledne, až vstal Vlastík a ptal se, jestli náhodou nemá jet pro oběd. Pohled na hodinky nám prozradil, že už jsme tam měli půl hodiny být! A tak hned vyrazil. Nicméně nám hlínování vydrželo ještě poté, co oběd přivezl. Těsně před dvanáctou jsme skončili a uklízeli. Keramiku máme sušit na půdě, ale ukázalo se, že se tam vůbec nehýbe vzduch, takže jsme ji za několik hodin stěhovali ven, kde zase schnula příliš rychle, takže optimum je chodba (opět přenášení).
Po obědě odjíždí Jana a Viktor s Aličkou. (Aličce se nechce, moc ji bavilo dnešní modelování, chtěla by ještě tvořit.) A tak jsme v jednu hodinu zase ubyli. Jana pro nás byla moc platná a oba malí také. Slíbili, že pokud to jen trochu půjde, přijedou v listopadu na přípravy Sdílení světla. Tím také skončil polední klid a my zbylí, přesněji těch šest mladších, začali připravovat netřeskové mojito, první z vybraných ekoreceptů. Použili jsme netřesk z farní zídky, meduňku a levanduli ze zahrady, všechno dostupné na plácku před farou. Pak se krájelo, drtilo (Alicorna netřesk mačkadlem na brambory), rozmíchávalo s medem, chladilo ledem, cedilo a nakonec samozřejmě slavnostní přípitek. Je to moc dobré a osvěžující.
Následovala aktivita věnovaná historickému vývoji krajiny: nejdřív jsme si povídali, co bylo pro které období typické, dobré anebo třeba škodlivé, od pravěku přes středověk, renesanční rybníky, barokní vstupy do krajiny, první stopy ochrany krajiny v době romantismu, úskalí průmyslové revoluce až po současnost.
Družiny pak měly za úkol namalovat každá svou ideální představu krajiny, v níž měly skloubit z každé etapy vývoje to, co jim připadalo užitečné a dobré. Během práce se ovšem tři původní družiny přeskládaly do dvou, jinak už by byly moc slabé. Nyní tedy máme Nazelenalé lišky (posílené o Barču) a Mrkve posílené o Alicornu. Obě krajiny, o nichž jsme si pak ještě docela dlouho povídali, byly velmi dobře a promyšleně komponované. Obě družiny se zaměřily na krajinu venkova (vesnice / malé městečko) a zohledňovaly dopravu, zemědělství jako základ obživy, turistický ruch, tradici a historii, i relaxační aspekt: v jednom obrázku působila jako zajímavý výrazný bod sklárna a lom, v druhém vyhlídka a pivovar.
Pak jsme zařadili dvě hry, které byly s vodou, protože je fakt vedro. Napustili jsme největší (cca třicetilitrový) kastrol vodou z hadice jako základní nádrž. První hra spočívala v tom, že členové družiny měli stejné mísy, první z nich ji měl plnou vody. Stáli v kruhu, od sebe tak daleko, že se k sobě nenatáhli a měli za úkol si vodu z mísy do mísy přehazovat, komu se to povede víckrát, než o všechnu vodu přijde.
Vyhrály Lišky. Následovalo bujaré a neřízené stříkání vodou všichni proti všem, později všeobecné polévání Vinciho, potom Vlastíka. Alicorna ukořistila hadici, takže měla v podstatě celé dění pod palcem. Nakonec jsme hráli hru na rychlost naplnění mísy štafetou vod, kterou si členové přelévali do kelímků posazených na hlavě.
Když jsme oschli a občerstvili se, dali jsme si společné sezení na posvátném místě, kvůli slavnostnímu ohni. Probrali jsme různé varianty jak ho pojmout a dohodli se, že to uzavřeme teprve zítra. Až na dvě děvčata pak šli všichni s Vincim připravovat dřevo na ten oheň. Udělali jsme krásnou pagodku. Týna poté vyráběla náhradní náhrdelníky, protože jeden je ztracený a druhý přetržený. Nakonec se povedlo, ale máme místo původních křišťál (= jantar) a záhnědu (= nefrit, vymyslela Kája a taky ho rovnou dostala, za celodenní pomoc). Večer už se projevovalo, že den byl rozvolněný, stoupala rozvernost, až to skončilo vyhozením Foxíkova Směráčka (plyšák) z okna, což vyvolalo smutek, a pak poprvé na táboře trochu nutnost korekce atmosféry ze strany dospělých. Tři věci máme nově jako pravidla: nevyhazovat si věci z oken, nebrat si ani kolektivně sušenky bez vědomí dospělých (mimo jiné za respektování toho i předtím, než jsme museli udělat pravidlo, patří křišťál Terce) a pořádně mýt příbory.
Pak nám velkým mladí vzápětí udělali radost, protože zcela přirozeně sloučili při večerním bodování vesnice všech družin do jedné a začali ji propojovat. Týmový duch a spolupráce opět tam, kde je ideálně chceme mít. Museli jsme proto posunout večerku až na půl jedenáctou, aby si společné stavění a plánování užili. (Což znamenalo, že v jedenáct všichni docela poodpadali). Vlastík ještě sestavil dalekohled a okolo půlnoci s ním Týna a Ane pozorovaly Saturn. Zítra tu možnost nabídneme táborníkům.
Kromě toho se tento den ustavila konspirátorská tvůrčí skupina DIBE TV (Do it by Ezra, TV „vlastněná“ prý Ezrou) a rovnou ohlásila nový seriál: Rozhovory s mrtvými (prý máme čekat zatím čtyři díly: Elvis Presley, Marylin Monroe, Michael Jackson a princezna Diana, ti samozřejmě nezemřeli, jen si to někdo myslí…)
Ráno byl budíček trochu posunutý, protože se dva dny za sebou docela ponocovalo. Takže v půl osmé vstávala palačinková četa, což se ukázalo, že nakonec je úplně každý. To bylo fajn, protože Týna měla čas umýt nádobí a jen slovně navigovala pracovní partu, jak postupovat. Udělali jsme palačinkové těsto z dvou litrů mléka, protože děti slibovaly, že sní každý tři kousky (to nakonec dokázali jen dva ze strážců, takže nám jich celý štos zbývá na zítra). Kvůli palačinkám odpadla rozcvička, ale je neděle, tak se to dá pochopit.
I tak jsme program začínali až v půl desáté. Povídali jsme si o stromech a organismech, co jsou s nimi svým životem spojení. Vysvětlovali jsme si keltské stromové písmo ogham a Týna po tábornících chtěla, aby se do večera rozhodli pro nějaký strom, který je každému z nich čímkoli blízký, sympatický, cítí se s ním být spřízněný (pokud třeba zatím nějaký oblíbený nemají) a zamysleli se nad tím, proč si ho vybrali. Budeme si vyrábět jejich znamení z keramiky na krk.
No a pak jsme si hráli na veverky, jedny z obyvatel stromového patra vegetace. Každý dostal šest oříšků jedné barvy (nabarvené akrylkami) a měl je schovat na zahradě jako zásoby na zimu. Pak ale měl každý najít šest jakýchkoli oříšků kromě svých. A stejně tak ještě druhé kolo. Hodně se dařilo Káje a také Ezře. Každé kolo schovávali všichni své oříšky čím dál sofistikovaněji, aby je nikdo nenašel... – A ejhle: poslední kolo museli hledat každý své. Následovala další hra, po družinách: s jakými deseti předměty a deseti potravinami (druhově) byste dokázali strávit rok ve srubu, kde je jen postel, kamna a pramínek pitné vody? Družiny na to měly 20 minut (nakonec ovšem potřebovaly dvojnásobek, aby se dohodly) a nutno přiznat, že to obě vymyslely velmi dobře! Přežily by. Potom měly do oběda volno (oběd přivezli Ane s Vincim, filé a bramborová kaše, byl dobrý).
Pak jsme ještě využili Vinciho, než odjel, aby nám pomohl připravit hru na dřevokazný hmyz a ptačí predátory. Po stromech v zahradě bylo přivázáno dvacet obálčiček, šest s ptačími predátory (strakapoud, datel, datlík, žluna, brhlík, krutihlav), zbylé s dřevokazným hmyzem, Úkol byl stát se jedním z ptáků (nejprve najít jeho kartičku), a pak lovit hmyz, který ohrožuje stromy. To obnášelo po jednom do svého hnízda-mističky nosit kartičky s obrázky hmyzu. Byla to super hra, jediná nevýhoda byla, že zrovna vysvitlo sluníčko a bylo tu půlhodinku hrozné horko, takže se všichni strašně rychle ulítali. Na závěr té hry přivezl Vlastík Lucii, která s námi bude do konce tábora. Hurá!
Rovnou se zapojila a pomohla nám připravit sváču.
Po svačině, tj. v pět hodin, jsme uspořádali procházku za poznáváním stromů. Prošli jsme nejdřív zahradu, pak směřovali na náves a polní cestou do luk. Našli jsme krásné výhledy, určili si třicet stromů a keřů, tři povínavky a ještě šest ne zcela běžně známých bylin, které tu rostou (třeba zlatobýl vzbudil zájem). Ještě jsme navštívili zdejší malebný hřbitov, na krásném místě nad vsí, bohužel dost zanedbaný, přece jen velká část hrobů je německých rodin, které byly odsunuty po válce. Byl nádherný teplý svěží a slunný podvečer, dlouhé stíny – prostě ideální procházkový čas.
Před večeří ještě proběhlo zachraňování mladého rorýse, který přistál k nám na zahradu a neumí ze země sám vzlétnout. Našel ho Fox. Týna s ním pak vyšplhala na střechu dřevníku, vyhodila ho do vzduchu a – odletěl!
Potom byla večeře – rajská omáčka, docela dobrá. A po ní soutěž: každý, kdo napíše aspoň dvacet stromů a popínavek, které jsme viděli cestou, dostane čokoládu. Nakonec jsme připustili i květiny, co jsme si ukazovali. S drobnou dopomocí to nakonec dal každý.
Následovalo volno, ve kterém velká část táborníků nacvičovala a natáčela video, Ane, Luci, Alicorna a Týna hrály fotbal (vyhrálo ústředí NSČU 4:2), Vlastík na chvíli zabavil s fotbalem Ezru, pak si s ní hrála Alicorna. Moc příjemný večer! Jen ten Saturn nebyl vidět. Strážci Země šli spát těsně po desáté.
Po Týně, která dnešní den začala přípravou rozcvičky, vstala jako první Kája a společně vzbudily všechny, kdo chtěli na rozcvičku. To znamená nejdřív připravit snídani (zbyly palačinky, takže rohlíčky byly odsunuty na vedlejší kolej), a pak rychle vyběhnout a sbírat. Potom zahájení dne, kalich zapalovala Barča. Pak měli strážci místo ranní emoční a pocitové reflexe vybrat a napsat každý čtyři hodnoty, které jsou pro něj důležité. Nebylo to tak těžké, protože podobnou reflexi v rámci družin jsme už dělali. Takže se nám to ani úplně nerozsypalo do spousty pojmů, hodně táborníků pracovalo s tím, co jsme již jednou probírali. Tím pádem jsme dostali, co jsme potřebovali (záměr je použít ty hodnoty v rámci zapalování slavnostního ohně, což znamená vybrat jich osm. A máme jich přesně osm, na nichž se shodlo víc lidí!)
Potom Týna představila dnešní téma: biotop společenství louky. Zdůraznila jeho jednoduchost a zároveň pestrost. A požádala každého, aby nabarvil podle vlastního uvážení jedenáct stejných dřevěných korálků. V následující hodince vznikla krásná korálková sbírka, kterou také využijeme k ohni (budou z nich náramky, pro každého jeden, s korálky značícími všechny, kteří tímto táborem prošli).
Vlastík odjel pro oběd a děti měly volno. Ale ještě před obědem dostala každá družina za úkol udělat mapu areálu fary, zaměřenou na různé biotopy. To trvalo až do oběda, který jsme kvůli tomu o víc jak půl hodiny posouvali, aby to dokončily. Dopadlo to skvěle, Mrkve mají mapu barevnou, Nazelenalé lišky černobílou, ale obě jsou formálně správně, propracované a podrobné.
S obědem byla trochu potíž, mrkev byla nepoživatelná, takže to, co k ní patřilo, jsme přesunuli na večeři, a podávali halušky s uzeným, které se po dokořenění a doplnění smažené cibulky a másla daly jíst. Po obědě byla hodina klidu, během níž se natáčel rozhovor s Marylin Monroe (v rámci cyklu Rozhovory s mrtvými, DIBE TV). Po včerejšku nastal posun, protože Vlastík tvůrčí skupině půjčil stativ (co na tom, že pro hvězdářský dalekohled), čímž se kvalita záznamu násobně zvedla.
Následovala hra jelení pastva. Na herní části zahrady byly poházené všechny barevné lístečky, co v sadě máme. Oba týmy vyslaly nejprve jelena na pastvu a ten musel spást osm kartiček stejné barvy. Potom doběhl k týmu a přivedl si laň (dva hráči museli sebrat každý šest lístečků stejné barvy, každý mohl mít různou). No a potom nastoupili koloušci (každý ze tří hráčů týmu musel nasbírat šest). A pak stejně druhé kolo, akorát už se zpola vysbíranými lístečky. To zničilo Foxe, protože jako jelen v druhém kole spolu s Terkou, druhým – soupeřícím jelenem, začali shodou nešťastné náhody sbírat stejné lístečky (tj. ani jeden nemohl mít plných osm). Po chvíli oba začali sbírat jiné, ale Foxovi už se nedařilo. Obě kola vyhrály Nazelenalé lišky. Po pití a odpočinku jsme rovnou šli na louku, kde Luci s Ane mezitím připravily další hru: květiny na louce. Na vyznačeném území mezi balíky rozesely sto sedmdesát květin (dvě sady po 85). Družiny měly jednak sbírat (členové se střídali po jedné kartičce), jednak se je snažit skládat do trojic nebo ideálně čtveřic podle čeledí, nebo tvarů a barev květů nebo podle tvarů a posazení listů na rostlině.
Bylo to dost náročné, ale nakonec se povedlo Mrkvím spárovat sedm čtveřic a deset trojic a Liškám devět čtveřic a osm trojic. O čtyři body tak vyhrály Lišky. Po návratu do tábora jsme okamžitě začali vařit svačinu, dnes to byla zapečená jablka s tvarohem, rozinkami a oříšky. Všichni táborníci pracovali, takže jsme je za pár minut strkali do trouby. Peklo se půl hodiny a všichni netrpělivě čekali venku. Bylo to excelentní. Ostatně dnes padlo jednoznačné rozhodnutí si příští tábor vařit sami. Ušetříme finance a zvládnem to mnohem chutněji, než jak to dopadá s jídly z restaurací!
Pak je chvilka klidu a následuje psaní kronik a hlášek do kronik. Po půl osmé se podává večeře. Nakonec byla moc dobrá, byť bez mrkve!
Po večeři museli všichni strážci povinně chvíli dělat kroniky (30 minut), ale dělají to s chutí. K tomu ale ještě víc s chutí vymýšlejí hlášky, těch už mají plnou A4. Pak si šli ještě chvíli hrát s Ezrou na písek a mezitím jsme dopočítaly bodování, vyhrála Terka a druhá byla Ezra! Terka získala mimořádnou cenu a náhrdelníky si podělily vedoucí družin, obě si je zasloužily hlavně za květiny!
Ještě jsme se odměnili sušenkou a rozdělili si zapalování slavnostního ohně. Bude následující:
jih: radost (Ezra), mír (Kája)
západ: přátelství (Barča), příroda (Márinka)
sever: svoboda (Fox), opravdovost (PS)
východ: rodina a domov (Alicorna), Terka (zdraví)
Pak nám mláďata promítala první díl Rozhovorů s mrtvými (Marylin). Sklidilo to velký úspěch! Poté ještě do deseti lítala venku, ale večerku dodržela přesně. Nicméně ještě nebyl konec dne, protože s půlnocí přišel Vlastík, že je vidět Saturn. Tak Týna šla vzbudit celé osazenstvo, nicméně třetinu se vůbec nepodařilo vzbudit, třetina odmítla jít, a tak nakonec šly jen Kája s Barčou. A moc se jim to líbilo.
Hezký den to byl!
Ráno Týna vzbudila nákupovou partu, už jedem ve čtyřech. Rozcvička připravená, po nákupu jsme připravili snídani a vyrazili na rozcvičku, jen ve čtyřech, takže výkony se pohybovaly okolo 60 kartiček.
Kalich dnes zapalovala Barča. U snídaně jsme se bavili o rozvrhu dne a táborníci se ptali, kdy můžou natáčet, Týna navrhla obědový klid. Lucii to trochu vyděsilo, protože v té době chtěla mít siestu a natáčení probíhá u ní v pokoji. Navrch ji dorazila Vidra hláškou: „Tentokrát už ale určitě musíš pryč!“ (Včera ji tam totiž milostivě nechali, byť o odpočinku asi nemohla být řeč:-))
Po snídani jsme rovnou začali tvořit oghamové značky na „valounky“ z šamotové hlíny. Barča a Kája si dělaly téměř celou sadu, takže to trvalo déle – mezitím proto Týna s Luci, Alicornou, Vidrou a Terkou připravovaly pavučinku vzadu na zahradě. A hned jak ty dvě dokončily ogham, jsme hráli dvě pavoučí hry. První spočívala v tom, že Týna svázala dvojici v pase, tj. udělala pavouka – s osmi končetinami – a ten měl projít pavučinou napříč – na čas. Vyhrály Vidra s Barčou, druhá byla Ezra (s Foxem). Další hra měla dvě kola. Soutěžili jednotlivci a v pavučině se ocitlo pět much (navázané barevné provázky), kterých se pavouk musel dotknout během cesty pavučinou. Tak v téhle hře exceloval Fox, a to i v opravném kole, které jim Týna povolila (mohli si zlepšit nejhorší čas).
Ještě než udeřilo poledne, jsme si zahráli na lýkožrouta a zkoušeli na papíru rozfoukáváním černé a sépiové tuše napodobovat jeho mateční chodbičky a chodby larev. Pak byl oběd a po obědě osobní volno. Většina osazenstva zkoušela na natáčení. Potom následovaly další hry, a to na mravence, vzadu na zahradě: udělali jsme každé družině jedno mraveniště (provázkové kruhy), do nichž se dva mravenci z každé družiny snažili nosit potravu: barevné oříšky poházené v prostoru mezi kruhy. Ale jeden z každé družiny jim to komplikoval: to byly žluny, které se snažily „sezobnout“ mravence cizí družiny. To obnášelo dát jim babu. Takový mravenec musel položit kořist a lovit znovu. Hráli jsme čtyři kola, tři z nich vyhrály Mrkve. Ale atmosféra postupně houstla, strážci se stávali bojovnější, zejména sourozenecké dvojice, až jsme to museli ukončit, i když to byla dobrá hra. Mravenčí téma jsme ale neopustili, pak měla každá družina postavit mraveniště (co nejlepší simulaci včetně výběru místa, polohy, materiálu atd.). První reagovaly Lišky a zabraly si místo u stromu vedle ovcí. A hned běžely pro materiál. Mrkve jim mezitím omylem místečko chtěly obsadit, ale nakonec se to vysvětlilo a přestěhovaly se pod velký smrk v rohu u kostela. Stavěli cca 30 minut, pak to šla hodnotit odborná komise dospělých. O maličko lepší bylo mraveniště Mrkví. Hláška – Týna: „Mrkve, proč jste si vybrali tohle místo? Fox: „Protože to první bylo zabraný.“
Hned potom následoval vědecký úkol: najít na zahradě, pozorovat a popsat některé specifické druhy hmyzu: Lišky měly mravence a ploštice, Mrkve kryptozoické živočichy. Největší objev tady byl čerstvě vylíhlý dospělec krtonožky (ještě mléčně bílý). Výsledky průzkumu zůstaly zpracovávat vedoucí družin a ostatní, tedy přesně řečeno Fox a Alicorna, mezitím připravili a upekli sýrové tyčinky. Svačina byla tedy vlastní výroby, v pět a byla opět excelentní.
Po svačině jsme šli rovnou hrát další hry: nejprve na lumky. Tří týmy (obě družiny a jako třetí Ezra sama) měly za úkol naklást 30 vajíček (cizrnové kuličky) lumčím kladélkem (uříznutý třičtvrtěmetr zahradní hadice) do mističky o deset metrů dále od startovní čáry (a museli jako lumci přes kůru i dřevo stromu, tj. brzdili u polínka a misku měli cca 30 cm dál). Za vajíčko vedle misky se přičítalo 5 vteřin k celkovému času. Vyhrály Lišky. Pak jsme ještě stihli soutěž feromonů (každý si zavázal oči a dostal do ruky tamponek s nastříkanou vůní a měl poslepu podle čichu najít jednoho do dvojice (a jedné trojice). Vyhrály Barča s Terkou. Hra fajn, ale z té přemíry umělých vůní až leckoho rozbolela hlava. Příště to chce esenciální oleje, které jsme zapomněli vzít!
A pak odjel Vlastík. A rovnou v tu chvíli přijel PS. Supernáhoda, až jsme si říkali, že PS čekal za rohem od rána, aby to tak přesně trefili. Následovala chvíle volna a po ní večeře (sekaná).
Po večeři všichni disciplinovaně pracovali na kronikách. Foxík zpracovává posvátného hada a libuje si, že ho pěkně vidí z okna. A pak náhle zavyje: „Ó néé, Ezra ho zrovna přeskládala!“ Pak Týna vyhlásila vyhodnocení, Fox získal záhnědu, Alicorna křišťál a Ezra za nalezení jantarového náhrdelníku dnes u plotu na zahradě ho má dočasně propůjčený do konce tábora.
Ráno byl budíček o půl hodiny posunutý, nespěchali jsme na žádný nákup a za předchozí dny je znát nastřádaná určitá únava. Po rozcvičce nás čekala tradiční snídaně, rohlíky, máslo, marmelády. Alicorna nechtěla zapalovat kalich, tak jsme to svěřili Lucii. Prvním bodem programu, rozehřívacím, bylo nakreslit bílou voskovkou na bílou čtvrtku formátu A6 symbol tábora. Pak jsme kresbu přetírali anilinkami, takže vznikl konvolut pestrých vyjádření letošního pobytu. Ane je nalepila na velký modrý karton, po táboře tuhle společnou vzpomínku necháme zarámovat.
Potom měl každý přinést snítku kapradí, které jsme prozatím dali do švyturyse, používat je budeme až po obědě. Týna měla připravené povídání o migraci ptáků, jarní i podzimní, a pak jsme na to téma hráli hru. Družiny (stěhovaná ptačí hejna) startovaly ze Sahary (pískoviště), pak letěly na palouk ke kostelu, kde zobaly hmyz (jednoduché mašličky z proužků barevných papírů), to znamená nosily je za domem dvěma klacíky jako zobákem k ohništi. Musely jich mít každá dvacet, aby se jejich hejno dostatečně připravilo na návrat na Saharu. Celou dobu vedly Mrkve, ale nakonec sehrála klíčovou roli jejich špatná dohoda o počtu sezobaných hmyzů, takže těsně prohrály.
Potom jsme šli domů připravovat zapalování ohně. K obědu byla docela dobrá znojemská, po níž následovala hodina klidu, kterou většině strážců zabrala příprava na natáčení dalšího dílu Rozhovorů s mrtvými.
V půl druhé odcházíme na chrastí, protože se pomalu chystáme na oheň a potřebujeme vyrobit zapalovací fakule. Objevili jsme nádhernou louku s docela prudkým svahem, kde navíc začínal les a bylo dost suchých větviček smrků. Po sběru jsme tam chvíli prodleli. Krásný výhled přes údolí s ozvěnou, mnohovrstevnatý krajinný plán až k horizontu. Po návratu do tábora jsme se rovnou věnovali výrobě fakulí, aby každý z osmi ohnivců měl svou. Následovalo společné pečení rybízovo-jahodového crumblu, další z plánovaných svačinek, které vaříme sami. Při samotném pečení v troubě proběhla zkouška na natáčení a po ní pak společná zkouška na oheň. Formulace, které si strážci země připravili podle hodnot, co jim jsou blízké, znějí:
Z jihu: Kája: zapaluji světlo míru, mír přináší tisíc možnosti, válka ani jednu. Ezra: zapaluji světlo radosti, radost dává sílu žít.
Ze západu: Barča: zapaluji světlo přátelství, dobrý přítel tě podrží v nouzi. Márinka: zapaluji světlo přírody; místo, kde žijeme, z čeho si bereme, co nám dává, aniž by se ptalo, co potřebujeme.
Ze severu: Fox: zapaluji světlo svobody, svoboda nám dává možnost rozhodovat se sám. PS: zapaluji světlo opravdovosti: nemusíš se snažit být někým jiným, stačí být tím, kým jsi. Opravdově.
Z východu: Alicorna: zapaluji světlo rodiny: rodina je o tom, abys nebyl sám. Terka: zapaluji světlo zdraví, pečujme o něj, je to důležité.
Nástup k ohni i s proslovy jsme zkoušeli třikrát, trošku to byl chaos, ale tvůrčí a milý. Potom jsme na uklidnění zařadili leaf printing s kapradím, ale technika akvarelu je dost náročná na rychlost a přesnost, takže to byl trochu boj, nikoli uklidnění, a uklidňovat se pak malí museli natáčením. Večeři (zapečené špagety) jsme posouvali o půl hodiny, ale nevadí, stejně čekáme na soumrak kvůli ohni. Jen doufáme, že nezačne pršet.
Nezačalo, ale raději jsme měly ohniště přikryté největším kastrolem. Před večeří jsme měli ještě zkoušku už s fakulemi, přičemž při druhém kole nás všechny dostala Ezra, která si na fakuli sedla jak čarodějnice na koště. Na námitku, že fakulí se zapaluje, zahlásila, že to nevadí, ona klidně bude zapalovat zadkem. Není nad to odlehčit příliš vážnou atmosféru!
Pak byla večeře, DIBE TV natáčela Michaela Jacksona (Týna s Ane musely oprášit recepty svého dospívání na amatérská tužidla a doporučily pro dosažení wet looku jeho vlasů tužit Foxovy krucánky cukrovou vodou.) No a velcí připravovali vše k ohni. Jenže mláďata byla po natáčení tak rozdováděná, že se Ane s Týnou rozhodly vzít je před samotnou akcí na cca dvacetiminutovou procházku, aby se naladila.
Luci mezitím měla za úkol zapálit všechny svíčky. My ostatní jsme obešli kostel, podešli faru a vyšli do luk. Zrovna nádherně foukalo, teplý vítr, takže nebylo nijak složité přesvědčit všechny, aby se nechali vést větrem, už nemluvit, jen si vyčistit hlavu. Někdo běhal, někdo válel sudy, někdo si vylezl na balík. Tak jsme strávili příjemné minuty jen s večerní přírodou a živlem větru a pomalu se, už mlčky, spolu se zlatobýlem objeveným cestou, vraceli do tábora. Vzadu na zahradě vzal Fox buben a za průběžného bubnování jsme došli do kostela. Tam už byl připravený kalich, kolem něj kruh ze svíček a kolem nich jsme my udělali další kruh. K tomu nám PS hrál na sitár.
Kruh je symbolem tohoto ohně. Jako obranný štít, ochrana, zázemí, jako symbol nekonečného obnovování, zániku i nových počátků, jako tvar Země při pohledu z vesmíru. Kruh, který propojuje vše živé i neživé do jednoho společenství. Ve chvíli, kdy o tom Týna mluvila, tak rovna rozbitým terčíkem v okenní vitráži nakukoval dovnitř malý ptáček. Došli jsme i k tomu, že ten kruh musí být propustný, vítající, přístupný všem, kdo mají zájem stát se jeho součástí a přicházejí v dobrém. V téhle fázi jsme kruh otevřeli a po jednom jsme odcházeli po svíčkách k ohni. Cestou byla ještě tři zastavení u citátů Dalajlámy, Hillaryho a Alberta Pikeho. Všechny víceméně souvisely s tématem, že i malé dílo pro dobro světa je důležité, cenné a podstatné.
Zapalování proběhlo přesně podle plánu. Pak ještě chvíli mluvila Týna, shrnula, co podstatného v našem mikroměřítku se již za tábor stalo pro dobro každého z nás i světa, v němž žijeme. Potom nám představila habřinkové oko se symbolickou pavučinou ze stříbrného drátku v něm. Do téhle pomyslné pavučinky života pak všichni strážci postupně po jednom vplétali sami sebe (skleněné kuličky) jako symbolické kapky rosy, co ji zrána zdobí. Symbol krásy a živoucnosti světa přírody, do něhož patříme. Potom Týna vzala skleněnou mísu s vodou a vyzvala každého, aby na papírek, co dostal, napsal to, co nechává na táboře za sebou, v čem se proměnil, posunul. To jsme pak každý vhodili do vody – a voda před našima očima papírky rozpustila. Nakonec dostal každý svůj náramek s korálkem za každého účastníka našeho tábora. Tím končila oficiální část, ale ještě kdo chtěl, mohl cokoli říct. Využila toho Ane, všechny ohromně pochválila. Ještě chvíli pak všichni seděli mlčky, a pak postupně, jak kdo chtěl, odcházeli.
Následovalo sklízení všech věcí, a když se to na faře začalo usazovat, bylo půl jedenácté. Tak jsme promítání dalšího dílu Rozhovorů s mrtvými nechali na druhý den, stejně jako ceny.
Ráno vstáváme o něco později. Nejprve Týna chystá rozcvičku (letos poslední!), pak jedeme na nákup, a na rozcvičku vyrážejí všichni, kdo můžou. To znamená bez Terky (včera ji bolela hlava, po ibalginu to ale trochu polevilo), které stále není dobře (možná lehce teplota, začínající bolest v krku) a i bez Barči, kterou pobolívá břicho. Takže u snídaně jsme rozdali pilulky a obě mají klidový režim. Barču to přešlo rychle, ale Terku ne, nicméně se vlastně účastnila celého dnešního programu. Po snídani jsme doháněli včerejší resty: rozdali náhrdelníky (Kája křišťál, Ezra záhnědu) i mimořádnou cenu Vidře. Také jsme promítali film ze včera s Majklem, a pak hráli Robinsona s dvaceti věcmi, co vymyslela Ane (bylo to přímo na objednávku táborníků). Nejlepší hláška byla se žárovkou: dá si ji do zadku a bude si hrát světlušku.
Potom všichni strážci chvilku dělali kroniky a hráli jsme hru pravda, nebo lež: v družinách si každý člen vybral příhodu, která se mu stala, nebo vymyslel nějakou, co se nestala, případně ji zná z vyprávění. Pak si je postupně vzájemně vyprávěli a vždycky druhá družina hádala, zda to je pravda, nebo lež. Víckrát uhádly Mrkve. Týna připravila hru s nalepenými sedmi barevnými malovanými nočními můrami (u ohniště) a každý za sebe je měl pastelkami překreslit na papír u laviček včetně správné barevnosti. Znamenalo to dojít k ohništi, zapamatovat si můru, dojít ke stolu a tam ji zpaměti namalovat co nejvěrněji. Vracet se mohli, kolikrát chtěli. Hře jsme dali přednost před kronikami, protože to vypadalo na déšť a chtěli jsme hrát venku, ale nakonec se jen střídala dramatická černá obloha se sluníčkem. Tahle hra trvala hodinu, maximum bodů získaly Barča, Kája a Alicorna, ostatní jen o bod méně, moc se to povedlo. Chystá se natáčení s Dianou, ale nakonec bylo odloženo, Terce přece jen stále nebylo dobře.
Ane mezitím přivezla oběd (kuřecí řízky), který se snědl akorát po můrách, trochu po půl jedné. Do třičtvrtě na dvě je polední klid, a pak všichni vyrážíme do lesa, kde jme byli včera, stavět bunkr. (A taky připravit stopovačku za pokladem, což ale nikdo malý nevěděl.) Bunkr stavěli všichni společně jeden, ale slavné to nebylo, spíš neslavné. V místě, kde se nabízelo mnoho super možností, vymysleli jen síť z provázků nataženou cca metr a půl nad zemí mezi stromy. Na ni se pak pokoušeli dávat příčně klacíky a na ně mech. Stihli toho za hodinu a čtvrt tak šestinu plochy, a když se pod to všichni schovali, stejně jim mešíky popadaly na hlavu.
Ale nevadí Petr a Týna mezitím zakopali poklad za nejbližším hřebenem (a ještě navíc pod balík slámy), a to byl hlavní účel téhle vycházky. Strážce země k němu dovedly vcelku lehce klacíkové šipky, které končily tam, kde je „solitérní strom (vysoký smrk), jedovatý keř (červený bez to byl) a lidské dílo (posed)“. Poklad měl být v okruhu 10 metrů od stromu. Místo našli, tam ale byla celá skupinka dost bezradná. Nedokázali najít jednotný systematický postup prohledávání terénu, i když jim PS mimořádně napovídal. No nakonec se nějak propracovali ke správnému místu Fox s Alicornou, ostatním se společně povedlo odvalit balík a našli kýženou kořist (metalické pastelky, dřevěná řezátka, pravítka a krabičku na pastelky s lesními motivy). Ovšem Ezra se řezátkem řízla do prstíku, takže ještě že jsme s sebou měli základní lékárničku. V táboře jsme rovnou zahájili pečení buřtů, všichni byli dost hladoví (a po nich marshmallownů, samozřejmě, padly tři pytlíky).
Potom byla ještě jedna hra, na geografy: u ohně Týna s Luci pomocí provázků vytyčily tři ostrovy rozmanitých tvarů a zapíchaly do nich vlajky s názvy devatenácti měst. V největším ostrově jich bylo sedm, v menších po čtyřech, některá na pobřeží, jiná vnitrozemská. Každá družina měla jednoho kartografa (Kája a Barča) a dva geografy. Geografové směli k ostrovům a postupně kartografům popisovali, jak ostrovy vypadají: polohu měst i vzájemnou polohu, velikost a tvary ostrovů. Kartografové podle této navigace kreslili mapu. Tahle hra naprosto nadchla Foxe (mimo tábor vlastně Geography Foxe), radoval se a výskal štěstím, i když sebou mázl v pískovišti. Hláška: Fox říká Káje: „a to pobřeží namaluj jako Kamerun“ (Kája je naštěstí chytrá, ví, jak vypadá pobřeží Kamerunu, uff). Byla to vcelku těžká hra, ale výsledky byly překvapivě dobré, až by se dalo říct vynikající. Potom byl meloun a po něm od osmi hodin volno na „natáčení“. Ale protože Terka usnula, rozhodli se DIBE natáčení odložit. Večeři nikdo nechce, ale zato přesvědčili dospělé, že si sami uvaří puding. To se taky stalo: udělali ho excelentní, do formy na bábovku, dvoubarevný, ještě se zalitou dvoukorunou, která měla nálezci přinést štěstí. (Našla ji ve své porci Týna, tak jsme zvědaví!) Není třeba podotýkat, že výroba tohoto veledíla zabrala daleko víc času než běžný puding, takže mezitím únavou usnula Ezra, kvůli níž se v podstatě celá akce spustila. Inu, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly, jak se říká…
Dnes již nebyla rozcvička, takže se vstávalo v poněkud rozvolněnějším režimu, nicméně den jsme zahajovali jen s mírným zpožděním oproti běžnému rozvrhu – okolo třičtvrtě na devět. Kalich zapalovala Barča. Dnes již není přesný program, hlavní úkoly jsou dopsat kroniky, sbalit vlastní věci i všechny společné, uklidit, ještě si uvařit poslední oběd a odjet. Hned po snídani všichni malí chvilku psali kroniky, a pak si pouštěli všechny fotky, které už Týna měla z tábora stažené v počítači. Velké, to znamená Týna, Ane, Luci, už začaly balit a uklízet. Zhruba ve dvou třetinách promítání fotek už bylo nezbytné zapojit i všechny malé a mladé strážce Země do balení, abychom mohli začít luxovat a vytírat pokoje a koupelny. Okolo dvanácté přijeli jako první Raškovi a chvilku po nich Slabovi. Takže práce na chvíli přerušeny, společná káva, sušenky, a s těmi, co zbyli, okolo jedné i vaření tvarohových knedlíčků se žahourem, poslední plánované společné jídlo. Přípravy se ujali se táborníci, co ještě zbyli. Po druhé hodině odjela Barča, zbývá Fox a Ezra. Fox si zalezl s filmem, Ezra si hraje venku (našla Petrovi ztracený mizráb, trsátko na sitár, říká mu žraločí čelenka) no a a velké čeká intenzivní tříhodinové mytí, uklízení, třídění do krabic a plnění aut. Těsně před pátou máme hotovo, věci se vejdou přesně do dvou aut, předáváme faru a poslední tři zbylá auta se rozjíždějí směr dálnice na Plzeň. Smutné ticho a klid. Třeba zase za rok?