Tábor Viriditas, dětský letní pobyt - srpen 2025
Pořešín, 3. až 15. srpna
Ráno se ukázalo sluníčko, ale jen aby nás navnadilo, jinak dopoledne i brzké odpoledne propršelo, včetně hodinové průtrže mrače. Celá zahrada čvachtá.
Není divu, že první táborníci začínají najíždět až po jedné hodině, i když směli už od jedenácti. Jako první se ve vratech potkali Slabovi a Míša se Sašou, vzápětí po nich dorazil Aldy s Foxem, Vidrou a Barčou. No a pak Trávníčkovi, Lacaille - a to už auta zablokovala celou příjezdovou cestu, takže se muselo odjíždět v pořadí, jak stáli za sebou😊. Ale snad to nikomu nevadilo, i když nabídnout jsme dokázali jen kafe turka. Nicméně děkujeme touto cestou všem maminkám, tábornicím i Alicorně za všechny buchty, džemy, švestky, jablka a cukety, kterými nás vybavily!
Osm velkých členů Unitaria teamu obsadilo podkroví, už by se k nim nevešla ani myška! Nejzazší dolní pokoj obsadila Ruth a Thea, které po dost strastiplné cestě přeplněným vlakem dorazily i se želvákem Brunem. Další v pořadí jsou Viktor s Toníkem, a pak Alička s Norou. S těmi bude spát Týna – jen pro případ nějakých nočních trápení. Vedle, v nejmenším a nejvlhčím pokojíku bude Ane s Ezrou. Na PS zbyla stodola.
Noví táborníci jsou letos vesměs ti nejmenší, takže se to neobešlo bez malých smutků, ale zatím si s nimi umíme poradit. Rychle se ukázalo, že Toník a Viki si budou rozumět a že malá děvčata se k nim taky ráda přidají. Zoja a Mia jsou v pokoji „velkých“.
Poté, co dorazil Toník jako poslední z dnešních přírůstků, jsme si povídali o tom, jak tábor vypadá, ukazovali si všechny zvláštnosti obydlí, kam není zavedená voda, a pak se rozdělili do týmů (máme čtyři) a vybrali si témata badatelských projektů, každý tým má dva. (Táborové počasí, Stromy a keře v táborové zahradě, Opylovači a mravenci, Bezobratlí živočichové. Ptactvo tábora, Rostliny na louce, Mechy a voda v krajině, pevná půda pod nohama.) A protože přestalo pršet, vyrazili jsme na obhlídku okolí tábora. Zkouknout místa k meditacím, bunkr, a po louce zpátky. Pro ty, kteří s námi jsou poprvé, to je zároveň vymezení teritoria, kde se budeme pohybovat, velcí smí i sami, menší jen v týmech. Ukázalo se, že bunkr bez nás rok vydržel s jedinou újmou, a tou je zmizelé pouliční osvětlení. Jinak všechny cestičky nám zarostly kopřivami a ostružinami, museli jsme se složitě probíjet. Ve vodou nasáklé vegetaci a po klouzané zemi nic moc, ale všichni byli stateční! Další dny to už bude lepší.
Po návratu do tábora jsme si rozdali deníky, dali buchty ke svačině a připravili večeři, krémovou česnečku, po které se jen zaprášilo. Do příprav přiložili ruce i ručky úplně všichni. Mladé osazenstvo začíná udělovat „rating“ každému jídlu, co vaříme. (Za tábor se objevilo i několik desítek a devětapůlek, nejnižší hodnocení bylo 6,5. V celkové evaluaci tábora se dokonce celkové vaření dvakrát dostalo i přes 10: 11/10, 13/10 😊.)
Pondělí 4. 8.
Noc byla klidná, i když máme dost prvotáborníků. Vstávali jsme za sluníčka. Sice zubatého, ale přece. Radost kalila jen nevítaná návštěva hlodavců na kuchyňské lince, takže jsme museli mýt hodně nádobí znovu a vyhodit některé ovoce, co nahlodali. Sanytol se pro ranní kuchyňské uklízecí „rituály“ stal každodenním pravidlem (pro jistotu). Saša vylezl jako první, dělá si duolingo, tak aby potom mohl odložit mobil. Na táboře nejsou povolené, kdo chce, použije mobil někoho z dospělých. Ostatní táborníky Týna budila 7:35, velcí dle plánu připravují kartičkovou rozcvičku a malí s Týnou snídani. Tento den jednoduchou, protože jsou buchty ze zásob z domova. Snídalo se před rozcvičkou (a stalo se to taky pravidlem). Z menších nešla jen Nora, která se potřebovala dospat. Na čaj jsme sbírali bylinky, sice vlhké, ale neva – jitrocel, malinu, ostružinu, aby neběhali příliš hluboko do vlhkého lesa. Poprvé jsme měli minishromko po novém způsobu, a měl ho Petr, na téma přátelství. Následně jsme venku vyzkoušeli rituál vzájemného přibírání vlků a lidí do smečky, cosi jako smeččí kruh přátelství. Povedlo se to, Theuška se už od některých nechá pohladit, i když je velmi plachá. Pak se větší odebrali na meditace a Ruth si menší nechala v zahradě s imaginativní meditací. My v lese jsme měli téma Rozkvět. Nově byly oproti loňskému roku Mia a Zoja. Zoja si nějakým řízením osudu našla v podstatě úplně stejné místo, jako měla Alicorna vloni. Ostatní si ponechali místečka svá, původní. Zajímavé shledání po roce! A cesta k ostrohu už je zas docela prošlapaná, už se nemusíme prodírat jako první den.
Po návratu jsme začali dělat badatelské projekty. Počasí bylo v tu chvíli ještě přívětivé a dalo se pracovat v terénu. Byla to hodinka a kousek intenzivní práce s nástroji, přístroji i příručkami. Z pohledu dospělých fakt zajímavé dílo.
A rovnou na to navázala příprava oběda a večeře v jednom (taky inovace, pro úsporu času děláme večeři – buď celou, nebo její hlavní díl – společně s obědem), část týmu se věnoval crumblu, část kuskusu se zeleninou. Tahle novinka klapla na jedničku – a navíc jsme obědvali dokonce s malinkým předstihem před harmonogramem. Těsně poté, co jsme sklidili ze stolů a umyli nádobí, přijel George, náš další letošní prvotáborník. Sice zrovna do chvíle programové pauzy, ale ukázalo se, že to je dobrý parťák a rovnou se začal zapojovat. Malí v podstatě celou dobu řešili tištěná bludiště (i hodně náročná) a spojovačky a pracovní listy o obojživelnících (je rok mokřadů). Po obědě, v půl třetí, začal blok her: jako první venku, kde Ruth už včera poschovávala kartičky, které měly navést k názvům družin. Takže týmy sice běhaly za mokra, protože předtím pršelo, ale konečně máme pojmenované družiny: RPV – rozježdění papoušci vínoví, Ošklivá cedrová pádla, Zdivočelé želvušky kokosové, Týmoví hrníčkoví koně. Následovala hra na létající koberec, kterou s převahou vyhrály Želvušky. Potom jsme si zahráli na falzifikátory obrazů, to dopadlo velmi zajímavě: sice se nikdo úplně nepřiblížil originálu, ale všichni měli moc povedené některé partie kopírovaného díla. Je nutné pochválit všechny malé, kteří dělali spojky, za výborný výkon! Plus hezky se ukázalo, jak nepřesné mohou být ve vnímání druhých informace, o nichž si myslíme, že je předáváme naprosto přesně a jednoznačně. Třetí hru mezitím připravila Ruth a byla zaměřená na to, jak dobře kdo pozoruje tábořiště. Klíčová byla otázka, jaká zvířata jsou na obraze v místnosti, kde se shromažďujeme: Ošklivá cedrová pádla jich měla šest! Ten obraz nás zaujal už vloni.
Potom měli všichni chvilku volna, Chábrs dodělali první stránku komiksu! Po roce! To byl úctyhodný výkon. Během bloku tvoření jsme připravovali mističky z polokouliček nalezených díky Ane u popelnic, zdobit je budeme malovanými čepičkami od žaludů. Práci se syntetickými barvami zvládli všichni na jedničku. Následovala večeře, něco, na co se všichni od oběda těšili: Crumble!!! Hvězda dne. 11 z 10, řekla Kája. Potom zase chvíle volna, během které Viktor prošel tím nejtěžším tištěným bludištěm. A také se to hned projevilo v uzavírání dne: dostal za to cenu za mimořádný výkon! Křišťál dostal George za začlenění do týmu a záhnědu Toník – konečně začal jíst. Černou ovci Zoja za svůj brilantní suchý humor, kterým nás baví. Krabička díků byla tento den už hodně plná potěšivých vzkazů značících, že si všímáme dobrých skutků lidí kolem sebe! A začali jsme stavět vesničky – vzniká zatím asi nejvíc velkolepá sou-stavba. Ještě doplnit kořenky, trochu si zablbnout venku, někteří trochu zasmutnit – vyčistit zoubky a zalézt… Napsat spát je asi příliš optimistické, zatím se ozývá živý hovor odevšad, a to je jedenáct hodin, ale aspoň už jsou v pelíškách. Za zmínku stojí i to, že jsme ze strany rodičů asi nejhůř vybavený tábor, co v Unitarii byl, takže Petr dnes dokupoval dva polštářky, dva ručníky, dvě pasty na zuby, dva kartáčky, a dokonce i dvoje kroksy… prostěradlo půjčovala Týna své… No nic. Hlavně, že všechno v Kaplici sehnal! Těšíme se na další den…
Ráno bylo slunečné a palačinkové. Oboje trochu potrhané. Malí dělali přípravu a velcí do přípravy rozcvičky vkládali spoustu legrácek. Na palačinky se stála fronta (výkonnost elektrických plotýnek se od loňska nepřekvapivě nezlepšila), takže jsme mezitím stihli i natrhat bylinky (bříza, jetel, borůvčí). Zahájení dne bylo dost v letu, protože se ráno stalo spoustu malých osobních nehod, které bylo potřeba řešit. Ale zvládlo se to i docela na čas. Zahajovala Týna s tématem Myslet jako hora. Na meditace pak odcházeli malí i velcí spolu – a George se přidal k velkým. Meditační karta byla Zvídavost. Vždycky se nejdřív sesedneme do kruhu kolem drobné borovice uprostřed naší mechové náhorní plošinky a každý přečte jednu afirmaci z karty. Každý má pak možnost vybrat si jednu z nich a nechat se jí v průběhu meditace (na)vést. Mija se po téhle meditaci rozhodla si pro příště změnit místo. S malými šla Týna na imaginativní meditaci na louku, tak se trochu relaxovalo, trochu povídalo. Reflexe proběhla dost zrychleně, protože malí byli v této fázi zátěžový element.
V táboře jsme rovnou navázali badatelsky. Spoustu energie odčerpalo spouštění fotopastí, navíc se nám na chvilku ztratila Theuška, ale všechno dobře dopadlo. Několik týmů jen už na konci programu usoudilo, že asi na další dny nemá co řešit. (Haha😊.) Takže se budeme muset věnovat víc systematickému otevírání otázek a formulování nových i důkladnějšímu, hlubšímu zkoumání toho, co jsme již nakousli. Pasti na brouky něco přes noc vyhrabalo a snědlo, jediná zůstala: „masová“.
Oběd jsme začali připravovat dřív a opět se povedlo zapojit všechny: část dělá carbonara, část dělá zeleninovou polévku. A i dokončit jsme stihli dřív, mohli jsme tedy velkým dát větší chvíli volna. Malí dělají náhrdelníky ze zubů a drápů, jeden udělala na jejich popud Ruth i Thee. Velcí se odvděčili módní přehlídkou z dílny Edy Čeňka z Chábrtownu, využili zejména plavací kruhy, které si měl každý přivézt na jednu hru, co teprve přijde. Bylo to skvělé, velké ovace. A jejich pokoj se pak ještě víc zahustil, všude se povalují nafouknuté kruhy.
Následovaly hry: Dáme jídlo – a vyrábění papírové květiny (a pak tvorba návodu, podle kterého by dokázala druhá družina vyrobit co nejvíc podobnou; teprve v této fázi se týmy dozvěděly, že hrají s dalším týmem ve dvojici společně).
Čaj o páté byl s převahou břízy plus borůvčí a jetel, vařili jsme ho neúmyslně až dost dlouho. Je kvůli tomu trochu hořký, ale dobrý. Společné téma (opět pro všechny) je Drobné radosti (opět se ukazuje, že to dohromady moc nefunguje, od dalšího dne uděláme změny).
Odpoledne jsme v rámci tvořivého bloku vysypávali mandalu. Jednoznačným rozhodnutím týmu na stejném místě jako vloni. Debaty o tvarech, symbolice a barvách trochu vázly, jako by velké něco trápilo. Nakonec dohodnuto, že si každý tým vybere barvu písku, kterou pak vysype jeden cíp pěticípé hvězdy. Jeden pak dělala Týna za vedení. Pak jsme ty protilehlé plochy mezi cípem a okrajem mandaly vysypali stejnou barvou. Trochu přitom v debatách vylézalo na povrch, že velcí se cítí tak trochu omezováni malými. Ti jim bez pozvání chodí do pokojů, hází jim tam spadaná jablíčka – no prostě velká legrace, ale jen prvních pět minut. Načali jsme tohle téma a hledání řešení a Týna slíbila, že se k tomu v debatě ještě vrátíme. Úplně na konec vyrábění přijela – konečně! Ezra s Ane (přivezly sušenky, čímž si šplhly).
K večeři byla zeleninová polévka a hned po ní večerní bodování, Ezře jsme ještě stihli dát bílou vránu – za příjezd, křišťál má Elvis, záhnědu Toník, mimořádku George, černá ovce Kája za rozbitý talíř.
Lepily se vesničky, velcí stále nemají dost kostiček, malí je nedávají týmům, ale chtějí si stavět své malé domečky, sami a po svém. Týna velkým slíbila dvojnásobné počty kostiček, které použijí pro týmovou stavbu, jinak se nehneme.
Večerní hygiena a zalézání do postele je stále masakr, pořád nám hrozně dlouho trvá, než se to vše odteskní, umyje, odpohádkuje, uloží. Toník zase stýská. Nora divoká noc, uvízla ve spodní části spacáku. Ale protože Týna spí hned pod ní, dobře to dopadlo.
Ráno Týna v kuchyni našla zase hodně stop myší návštěvy: utěrky, které se sušily na lince, nedovřený šuplík a neuklizená prkénka se jim líbily. Tedy zase důkladná dezinfekce, k tomu praní, protože někteří malí ještě mívají nehody, tak se to nastřádalo. Táborníky necháváme kvůli tomu spát do osmi. Ezra má ráno teplotu, 38,2. Rozhodly jsme se ji ale neizolovat, neřešit to, nechat věcem volný průběh, protože zatím jiné žádné příznaky nemoci, než pobolívání hlavy. Uvidí se, co se z toho vyvine. K snídani máme rohlíky, malé děti müsli. Pak proběhla rozcvička a hygiena, kalich zapaluje Zoja – má minipromluvu na téma Světlo (přirozené x umělé). Výbornou! Čanty s Petrem byly dva: Svítání, Živly. Potom jdeme na meditace s unitářskou inspirační kartou Hloubka. Bylo zajímavé, že v jejím průběhu začal dole v chatách někdo moc hezky hrát na banjo. A na meditační náhorní plošince se v hojném počtu objevují sýkorky parukářky (a brhlíci, strakapoudci, datlové, budníčci, uhelníčci a králičci - mám-li být přesná). Malé táborníky má už dnes na meditace Ane, ukrýváme je do pohádek s autogenním tréninkem. Velcí zakončují kratičkým sdílením přímo na plošince, kde se scházíme po meditacích. A protože bylo fajn, a byla sdílecí a hodně otevřená nálada, ještě jsme probrali situaci s malými – a také plány do budoucna. A také změny, které by nám všem usnadnily vzájemné soužití po zbytek tábora. Dohodli jsme, či přesněji řečeno z předešlých táborů oprášili jasné právo na soukromí v pokojích: všichni obyvatelé musí souhlasit se vstupem někoho cizího; dále delší polední pauzy (1,5 až 2 hodiny, které velkým dají čas potřebný na jejich společné, ale nikoli celotáborové aktivity) a čaje o páté už jen dělené, jinak tato aktivita úplně ztratí smysl.
Pak se kratší dobu než obvykle věnujeme badatelským projektům a vyhodnocení prvních úlovků z fotopastí. – Pasti zaměřené na ptáky nebyly úspěšné, u bezobratlých bylo zachyceno hodně mravenců. Tým, který se věnuje půdě, zakládá malý kompost, aby zjistili rychlost postupujícího tlení a rozkladu. Následuje příprava oběda a zároveň s ní první oficiální nákup, s PS: jedou Vidra a Barča (nepovedlo se nakoupit pravý sloupeček seznamu, což jsme ale zjistili až u svačin, pro které byla tato část nákupu určena😊 – nevadí, improvizujeme). Mezitím zbytek týmu dělá plněné placky z listového těsta: varianty vege a s mletým masem. Ruth připravuje v lese hru o hradech, ale nakonec s Theuškou ještě týž den odjíždějí, pro Theu je to příliš velký nápor. Placky mají 8,5 z 10, malí si ale raději dávají toasty. Potom máme polední klid: 1,5 hodiny dle domluvy s velkými. Malí si lepí mozaiky z keramických kamínků. Někteří z nich zůstali v táboře i během středověké hradní hry, na kterou vyrážíme po pauze do vysokého lesa za meditacemi.
Vyhráli ji Koně, druzí RPV, třetí Želvušky, čtvrtí Pádla. Hláška dne: „Pojď Georgi! Máš ADHD, ne? Tak běhej!!!“ (Zoja povzbuzuje členy týmu, kteří už zpomalili.) Hráli jsme půl hodiny v terénu, pak už bylo vlastně všechno obsazeno. Cestou do tábora jsme ještě natrhali mateřídoušku na čaj. Zbytek bylinek mezitím obstaral Toník a další malí v táborové zahradě – jahody, kontryhel (Toníkova hláška: „To je kontryhel? My to máme určeno v projektu jako neznámou bylinu.“) – A Týna dodala třezalku pro výraznější chuť.
Potom jsme hráli na revizora a černé pasažéry, tři kola. Zoja se skvěle osvědčila jako mafián, Saša se projevil jako zdravě riskující cestující, který výborně posouvá hru. Stanice si týmy samy pojmenovaly (máme třeba Chábrtown, odkud vždy vyjíždějí všichni velcí). Potom je na řadě svačina (dojídáme od oběda + připravujeme nepečené toasty) a čaje o páté, tentokrát děleně. Čaj je moc dobrý a je ho dost. Téma stejné pro obě rozdělené skupiny: „říci Dobrý den“. Otevřenost a soustředěnost účastníků byla lepší než dosud, ale zatím stále je to trochu rozpačité. Následně doděláváme mističky – lepíme žaludové ozdoby. k večeři je krupičná kaše ze čtyř litrů mléka, jen se zaprášilo. Tradičně se škádlí „míchající“ x „nemíchající“, ale tentokrát se to trochu dotklo Zoji, takže propříště zákaz tohoto tématu. A opět s večerem vylézají některé stesky-smutky. Nic, co by nešlo zvládnout pohádkou, jen Toník už ale po rodině truchlí celý den. Okolo oběda jsme volali mamince, je připravený odjet, i když se mu tábor líbí. A také během dne ošetřujeme spoustu drobných popáleninek od tavky. Vzájemně si ukazujeme zalepené prstíčky.
Ez celý den dobrá, v noci ale přišla bolest v krku. Ukázalo se také, proč malí pořád touží slídit v podkroví, kde spí velcí. Když se jeho obyvatel ptali, proč tam mají nafouklé všechny ty plavací kruhy (zůstalo to z módní přehlídky z prvního dne tábora), dozvěděli se, že velcí prý „mají pod podlahou bazén a v noci tam chodí plavat“. Někteří z malých si to nedají vymluvit, nemůže to prý být vtip, i když jim Týna s Ane ukazují, že stropy mají všude cca 15 cm tloušťky, bazén se tam nevejde. Fantazie je mocná😊.
Zhasínání kalicha probíhá z hlediska času relativně dle plánu, zpíváme při něm zase pět čantů jako včera, vlastně jsme definitivně přesunuli zpívání čantů z odpoledního bloku právě na uzavírání dne a bylo to jednoznačně dobré rozhodnutí. Náhrdelník ze záhnědy získala Mia, Alička pak křišťálový a bílou vránu Nora. Nic víc neudělujeme. Cihličky pro velké rozdáváme poprvé ve zdvojeném počtu, konečně všichni staví. Toník dává část cihliček týmu. Čistíme zoubky a jdem spát (mezi 22:00-1:00), uff.
Ráno Týna vstává už v šest, mají totiž být vafle, to díky časovému předstihu v klidu stíháme. Rozcvička je podle plánu, jen Toník smutní víc než kdy předtím. Ezra má opět zvýšenou teplotu, ale zatím stále nic víc. Je krásný den, připravujeme rýži, aby byla na smažení již dobře vychladlá, a pereme. Pak nás buben zve k zahájení dne a promluvu má Kája: o ztrátách – těch pozitivních.
Meditace byly s kartou Svoboda, trochu nás překvapil cyklista, který projížděl kolem. Už jsme si zvykli být na náhorní plošince sami. V reflexi se ukázala značná únava, máme za sebou třetinu tábora a projevuje se náročnost celé takovéto akce, kde jsme naprosto rozdílného věku a vlastně skoro pořád všichni spolu. Rychle nás ale z únavy dostal Fox, který s Kájou instaloval fotopast na strom na okraji srázu k Malši. „Nám spadla kamera ze skály a Kája skočila pro ni!“ Naštěstí si jen odřela záda, při šplhání dolů povolil ztrouchnivělý kmínek, ale vyděsilo nás to. Nicméně kameru nenašla, a navíc jsme nikdo nebyl obutý na šplhání po skalách. Dohodli jsme, že záchrannou výpravu děláme druhý den po meditacích, s dobrou obuví. Kvůli téhle příhodě nestíháme ranní sběr na čaj, bude to tedy až těsně před pátou. Zato využíváme dnešní jasně zářící slunce pro stínohru, přesněji malování stínů, které vrhají rostliny na bílé čtvrtky. Vyšlo z toho pás super obrazů! Kdo má chvíli čas, řeší badatelské projekty. V 11:45 odjíždějí Fox a Mia na nákup. PS se trochu bojí, že jsou oba dost mladí a jestli to zvládnou, ale ti si rovnou rozdělují role. Fox bude řídit, protože je přece jen o trochu starší, a když je zastaví policie, bude to řešit Mia, protože je přece jen o trochu větší. PS jim z legrace předává klíče od auta, a pak má co dělat, aby je vůbec doběhl. Zpátky z nákupu byli rychle a se vším potřebným.
My zbylí se snažíme na sedm etap (pánví) osmažit rýži: První kola zvládla Zoja a Vidra, pak střídal Fox. Nudná práce oproti ostatním, co dělají zeleninu atd., a výsledek stejně tristní jako vloni. Na našich plotýnkách prostě rýže dohněda osmažit nejde. George smaží maso i zeleninu, s mnohem lepšími výsledky, Ane je s malými v lese. Přinesli s sebou doubek, náletovou sazeničku, pro Toníkovu maminku. Toník totiž dnes odjede, smutky jsou na něj až příliš velké.
Oběd se povedl i přes nevýkonnost plotýnek. Hned při něm připravujeme večeři, chia pudink, ale dokončujeme až po obědě. Smažená rýže je sice na přípravu náročné, ale zatím nejlépe hodnocené jídlo (a to navíc rating snižují malí, kteří jsou v jídle výrazně konzervativnější než Unitaria team). Doobědváno a uklizeno máme v podstatě až ve dvě, do půl čtvrté je tedy polední klid. Malí dělají mozaiky, přesněji pokračují v těch včerejších, a pak s Týnou připravují hru Magie. Ez je další spálená tavkou. U hry se trochu negativně podepsal fakt, že nejmenší děvčata střídavě hrála a nehrála, takže chvílemi docházeli šamani, chvílemi mágové pro společně dělaná kouzla. I tak bylo pár jedinců, kteří odkouzlili všechny. (A ještě několik dní v táboře jsme slýchali ta kouzla, co nejvíc vlezou do mysli: „Země. Voda. Oheň. Vzduch. / Tvoříme magický kruh. / Uvnitř kruhu síla je, / do tebe se přelije!“ – a „Kouzla, sny a všechna přání / ať se plní znenadání. / Bílé čáry, černá zem, / ať je dobře lidem všem.“) Po téhle hře jsme ještě zařadili egg challenges: nejprve jsme si podávali vajíčko v kruhu (vždycky, když úspěšně dokolovalo, udělali jsme všichni krok vzad), šlo to až neuvěřitelně dobře, a to i malým. Nakonec nám vlastně vůbec nespadlo, křuplo při jednou z dobře chycených hodů. Jsme dobrý kolektiv! Pak měly družiny dvacet minut na to, aby přírodními materiály zabezpečily vajíčko proti rozbití při pádu z výšky jeden metr. Ukázalo se, že 20 minut byla opravdu zbytečně dlouhá doba: všechny týmy nakráčely s tak úžasnými obrovskými kokony, že bychom vajíčka mohli házet ze skály a přežila by. Navíc vlastně každý ještě stihl své vajíčko pomalovat, aby bylo rozpoznatelné😊.
A už svištíme na čaje o páté, rychlosběr a rychlovaření. Oproti loňsku se letos častěji a častěji objevují výzvy typu „prostě každý přineste hrst byliny, která vám nejvíc chutná“ – a míváme úžasně pestrou směs. Už jsou to zkušení sběrači😊. Téma čaje je dívat se na svět pozitivně, snažit se pozitivně přijímat změny a vše, co s tím může souviset. 
Obě skupiny mají stejné téma. Velcí se poprvé rozpovídali a otevřeli tak, jak je Týna zvyklá z loňska. (K velkým letos přibyla Mia, Zoja a George.)
Toníkova maminka přijela okolo čtvrt na sedm, odjíždí i Tondou v sedm. Ještě nám namaloval krásného dráčka, aby s námi trávil zbytek tábora. Děkujeme! Kvůli loučení a odjezdu jsme museli přehodit pořadí večeře a vyrábění, protože už zase mají hlad! Večeře je chia, malé moc neoslovil, velcí vše rádi dojedli. Pak vyrábíme drátované květinky: kupodivu mají velký úspěch – i u kluků, a i u malých. Vyrábějí dál a dál, i když Týna původně plánovala jen každý jednu – ale to je dobře! Popáleninek tavkou přibylo – dnes jsme ošetřovali čtyři. Kdybychom pro tábor neměli jméno, mohl by se jmenovat Tábor tavkových popálenin.
K zakončení dne jsme se dostali až v devět: bílou vránu získala Barča (za péči o nejmenší), mimořádnou cenu PS (za péči o nejmenší), křišťál a záhnědu Fox a Mia za skvěle zvládnutý nákup, černou ovci Kája (za skok za kamerou). Malou krizi má Viki, ale zvládáme ji dobře, oba s Aličkou patří mezi velmi odolné táborníky. A naštěstí všichni do jednoho, co tu jsou, když se něco v jejich dušičkách děje, jsou ochotní s Týnou i Ane mluvit o tom, co se děje, a jak z toho co nejlépe ven. I díky tomu všechny smutky, zahlcení lidmi i drobná příkoří, která se stát mohou a stávají, zatím zvládáme bez jakýchkoliv negativních následků. Do deseti se staví vesničky. Malým Týna čte, aby neusnuli před noční hrou.
Začali jsme v deset, týmy si připravili vesmírné koráby slepením a svázáním z nafouknutých plavacích kruhů a s člekovkami vyrazili sbírat hvězdný prach. Bylo to úplně super, skvělé přípravy i průběh! Ovšem až na zranění Elvise-Vidry v závěru hry – kvůli nedobře vybrané obuvi uklouzla přes zahradní skruže, které vyčnívají nad terén, a hodně si narazila a odřela obě holeně i nárty. Tak tohle zranění radost ze hry trochu převrstvilo. Nicméně hvězdičky (hvězdný prach) byly pro všechny fajn a asi si to užili velcí i malí.
Večerka je v jedenáct.
Spali jsme do osmi. Pak rychle udělat snídani, nanosit vodu, zorganizovat rozcvičky a čištění zubů. Sluníčko svítí intenzivně od brzkého rána, tak větráme spacáky. Kalich zapalovala Dinča a jako téma promluvy si vybrala Cestování – spojené s poznáváním vděčnosti za to, co mám. Moc hezké! Po zahájení dne odjel PS (zase se nám vrátí v neděli večer) a my jdeme na meditace, s kartou Bdělost a pohorkami na nohou. Po meditaci jsme všichni až na Káju slezli k chatám u Malše a Kája shora navigovala, jak si pamatovala, že fotopast padala. Našli jsme ji! Ale byla zakutálená až u jedné chaty, daleko od skály, ze které spadla.
V táboře se týmy ještě určitý čas (kratší než obvykle) věnovaly badatelským projektům a už jsme museli začít připravovat oběd: těstoviny s tuňákem a dvěma omáčkami, sýr a rajče. Tím jsme si to trochu zkomplikovali, ale už jsme tak výkonní, že proč bychom si neudělali i dva druhy omáček! Uvařeno bylo brzy, takže od jedné začal polední klid. Nejmenší holky naložila Ane do tří vaniček, kde se myly, cachtaly a hrály si celou hodinu a půl. (A Ane běhala s teplou vodou sem tam.) Bylo vtipné poslouchat tři šestileté cácorky: „A všimly jste si, že jsme skoro stejné? Máme stejné vlasy, Vypadáme stejně. Stejně si hrajeme.“ V půl třetí je taháme z vody, sušíme a jdeme hrát pexeso. Tedy spíš megapexeso. Jednotlivci vybíhají na obě strany zahrady z centrál týmů v kuchyni a obracejí obrázky o rozměru A4, použili jsme nádherné ilustrace Maji Lindbergové. Do konce hry se povedlo vysbírat všechny dvojice, týmy byly dost vyrovnané, měly jich 10, 9, 9 a 7. Obrázky se tak líbily, že Týna dovolila, aby si je táborníci rozebrali na památku. Pak bylo nutné udělat hodinu pauzu, všichni byli naprosto uhonění. Je dnes hodně horko, tak také dohlížíme na pitný režim. Během pexesa padlo mnoho litrů šťávy. Volno vyšlo akorát do obvyklých čajů o páté, téma je tentokrát trochu složitější a jen pro velké: Hmota těhotná krásou. Od úprav veřejného prostoru a designu jsme se dostali až k hodně zajímavým debatám o tom, zda a do jaké míry se přizpůsobovat. (V závěru vyvstalo další téma, které, zdá se, všechny zaujalo: týmová práce. Dáme si ji tedy další den.) Hned po čaji a svačince jdeme tvořit: vyšívané listy magnolie. Zajímavou aktivitu dost kalil fakt, že jsme měli málo jehel s velkými oušky, a bavlnky tak šly dobře navlékat jen některým, což z toho udělalo spíš zkoušku trpělivosti. Nakonec šli někteří jedinci, co dlouho čekali na jehlu, raději dělat toasty: šunýr a rajčarella (Týna, Zoja, Saša).
Po večeři byly velcí dost rozdovádění, sedí v kuchyni a vymýšlí blbiny: říkají si parta dospělých kluků, zas mají další jména, jako Jirka, Jindra a bůhví co ještě, ke svým už doteď rozsáhlým portfoliím přezdívek a alter eg. Při zakončování dne dnes dostala hlavní cenu Vidra, bílou vránu Mia (zavedli jsme nové kritérium pro tuhle cenu: dostává ji nejtišší táborník, protože ticho začínáme cenit zlatem), záhnědu Saša, křišťál Alička za trpělivost u šití. Nora s pokročilým večerem smutní, čtou se pohádky, nakonec je poslouchají Alička, Viktor a Mia.
Vstávalo se na pohodu. Když Týna vylezla z koupelny už na ni v kuchyni čekaly Vidra se Zojou. Základ pro ovesnou kaši jsme měli připravený (namočený) přes noc, takže vaření bylo rychlé. Zajímavé je, že kaši mají velmi rádi velcí, nejedli ji moc ti malí. Na rozcvičku šli ale malí všichni! Je zase krásný den. Při zahajování dne zapalovala kalich Vidra a měla k tomu krátkou promluvu nazvanou O smyslech, smyslu a dvojsmyslu. Moc dobré! Dnes budeme mít návštěv požehnaně: přijet mají Lucie, Vlastík, Vincent a Soňa s dětmi.
Jdeme na meditace s kartou Očista a po meditaci si povídáme o přechodech v různých životních etapách, nových začátcích, i ptácích, co jsme kdo viděli a našli. A o meditacích jako takových. Cestou zpět jsme si ještě nastříhali vřes, natrhali kontryhel a třezalku. Místo badatelských projektů jsme řešili téma mokřadů, to proto, že je rok mokřadů. Vodu v krajině jsme zkoumali nejprve v praxi (týmy dělaly zkoušky nasákavosti různých druhů půd), pak jsme si hráli na projektanty-ekology (týmy v mapě Pořešína a okolí zakreslovaly návrhy různých úprav pozitivně ovlivňujících zadržování vody v krajině), a nakonec v teorii: táborníci dělali hravý test, který trochu ověřil znalosti, trochu rozšířil obzory a trochu byl i vtipný. Víc jsme toho před obědem nestihli, a to ještě brambory loupala Ane s Týnou, aby týmy stihli všechny výzvy k vodě v krajině. Večeři nevaříme, bude oheň. Brambory s tvarohem jedli všichni kromě Mii a Zoji, pro ně to byla nedůvěryhodná novinka. Těsně na konci oběda přijel Vincent. Mia s Viktorem dokončili tvorbu svého několikadenního projektu: fotbalového hřiště. – Je nádherné. George maluje další draky. Vinci si hraje s malými – blbne s nimi a jistí ty, co chtějí na „lezeckou“ stěnu, to je cca dvoumetrová zídka na rohu domu.
Nějací kluci ze sousedství nám bohužel zničili mandalu. Viděli to Viki a další malí, přiběhli pro Týnu. Když doběhla na místo, už byla rozkopaná krumpáčem a do ní zabušená cedule „soukromí pozomek“. Kluci tvrdili, že les jim patří (naše děti vysledovaly, že tam chodí wapovat), nicméně proč kvůli tomu mandalu zničili (písek na zemi v lese rozhodně nic nenarušuje) a nepřišli se domluvit, že jim vadí, abychom si ji přestěhovali, to už jsme se nedozvěděli. To by na ně asi bylo moc zdvořilé.
Po obědovém klidu (skončil ve tři) jdem dodělat kvíz o vodě v krajině. Pak jsme hráli karimatku pro nepřítele, všichni proti Týně. Ladit účinnou strategii se moc nedařilo, byť ji tým řešil jednoznačně mnohem déle že se hrálo. Sedlo si to až pro cca osmém kole, kdy Týna pohrozila že je poslední. To se tým hecl. Potom následovala sedaná, od Bruna k hrušce/jablku u vchodu do chalupy. Vyhrály Želvušky i s Norkem. Mezitím přijela Lucie s Vlastíkem, přivezli nákup. Akorát se schyluje k čaji o páté. Téma je Otevřenost vůči ostatním, zaobírali jsme se sdílením jako takovým, ale i jeho mírou, ochotou k němu… Bylo to výborné, už jsme zase v modu předchozího tábora, otevření, zdrženliví vůči ostatním, plně pozorní, naslouchající. Do toho přijela Soňa s Naty a Neilem, tak je provádíme po táboře, potom velcí jdou na dřevo a malí zatím nekontrolovaně vyčerpali studnu. Takže chvíli nešla, pak chvilku šla a teď je kalná…Naštěstí do rána dotekla.
Připravujeme oheň, a pak okolo sedmé uzavíráme den, abychom se pak už mohli nerušeně bavit venku. Krabička díků je úplně plná. Záhnědový náhrdelník získal George, křišťálový Kája, hlavní cenu pak děleně Viki a Mia – za to úžasné hřiště.
A okolo půl osmé začínáme opékat: buřtíky, jablka, hermelíny… a marshmallowny: Do toho přišel Slamák, procházel kolem vandrem, tak se zastavil. Moc milé překvápko! Jen ty marshmallowny byly tentokrát nějaké tekuté… spoustě malých to padá a patlají se všude. Na čištění lepenců z trávníku, laviček i oblečení padlo balení vlhčených kapesníků. Marshmallow od Saši skončil Barče ve vlasech i na tričku, a tak stříháme, čistíme. Nora zase trošku smutní, ale je to zvládnutelné. Pak se rozběhla hra na zombíky, známe to už z loňska. Všichni malí včetně Nory lítají až do tmy. Zaháníme to vše na hygienu okolo třičtvrtě na deset: složitě (všichni jsou rozběhlí), ale přece. Je úplněk. Větší zalézají okolo půl jedenácté. Hezký den…
Hláška: „Retrográdní merkur (zas jsme ho chytli na táboře): to je, když ti padají hrušky z jabloně šikmo.“
Ráno začalo nadějně😊: nocí, kdy se člověk docela mohl vyspat, celých šest hodin, což je na tábor úžasné! A snad nebude ani takový pařák! K snídani máme pečivo, tak je připravena rychle. Dál jde vše dle rozvrhu: rozcvička, meditace s kartou Radost. Cestou zpět sbíráme přírodní materiál na vyrábění, v táboře pak byliny. Z badatelských projektů doděláváme jen to, co mají týmy rozdělané, došíváme vyšívané listy. Čas na táboře neúprosně letí, tak málo dní na to vše, co chceme stihnout.
K obědu opékáme bramborové šištičky s „pestem“ (mixlá petrželka, jarní cibulky, tuna opečeného česneku po týnovsku, parmezán, dýňová semínka). Sice to na našich pánvičkách trvá dlouho, ale bylo to luxusní – 9/10. K tomu vaříme pudinky. Ane je s dětmi v lese, sbírají materiál, který ti velcí nosí po meditacích. Po obědě nám (plánovaně) odjeli Alička a Viki, přijela Terka. Neil vyjídá úspěšně všechny jogurty. Zapomněli jsme novým návštěvám říct, že máme rovné hospodaření, a navíc si nikdo ze společného nebere bez vědomí Týny nebo Ane. Nicméně hlady na táborech nikdo netrpí a komu po běžném společném jídle nestačí na dojedení jeden jogurt, má vždycky možnost chleba/rohlíku s máslem.
Pak hrajeme lektvary (vyšlo to skoro na hodinu běhání) - a přijeli Kopečtí, kteří plánovaně přivezli Toníka, rovnou na úvod hry, zapojil se okamžitě. Ezra ho nepoznala! Trošku mu to bylo líto, vždyť se jí vloni tolik věnoval. Pak jsme se shodli, že má trochu jiný hlas, mužnější. To hodně promění!
Lektvary vyhrál tým s Barčou v čele, pak Saša s Terkou, pak Želvušky. Následovala další hra: chození týmů poslepu po lanu. Svůj tým naprosto překvapivě skvěle vedla Nora!
Potom týmy si vyrábějí smyk, který budou potřebovat na další noční hru. Teprve pak následuje večeře, naštěstí je rychlá, jde o to jen přerozdělit pudink. Soňa odjíždí, Natálka s námi zůstává. Uzavíráme den. Terka zcela neobvykle získala záhnědu i bílou vránu, ale nešlo to jinak😊. Toník dostal křišťál – za to, jak se naprosto přirozeně začlenil, zaplul jak rybka! Velkou cenu jsme neudělovali. A přijel PS, takže zase zpíváme víc čantů. Po ukončení dne ještě stavíme vesničky a večer (v půl desáté) začíná smykový závod nočních sobů. Tentokrát Týna osobně kontroluje všem kopýtka (obutí do pohorek). Všichni členové týmu se po celou dobu hry musí alespoň jednou rukou držet smyku, který může mít vpředu připevněnou čelovku, a úkolem je v trávě na předem dohodnutém území sbírat stříbrné valounky (alobal) něžně probleskující mezi stébly. Náklad vezou po celou dobu na smyku. Valounky se osvědčily, vyhrál tým vedený Sašou + Terkou. Pak jsme šli všichni společně na ostroh pozorovat měsíc. Je krásná noc, den po úplňku. Před jedenáctou zaháníme všechny pod 18 let spát.
Jedno z těch rán, kdy si kvůli zpříjemnění tábora rádi přivstaneme. To znamená od šesti palačinkujeme. Ti co nepečou, spí jak medvídkové. Dál už je to klasika: nejdřív snídaně, potom rozcvička. Dneska jen pro tři, Nora spí. Musí být strašně utahaná! A taky Mia spí. Vstávají až na zahajování. Zapaluje Barča, inspiruje nás její téma: Změna – nemáme se jí bát. A zase už, hurá, máme čanty s kytarou! (Zpíváme, i když s námi Petr není, ale vždycky jen jeden a není to ono.)
Meditace měla téma/kartu Odvaha, jde s námi Terka (velká). Při cestě zpět opět sbíráme přírodniny, v táboře každý bylinku (celou hrst), kterou má rád. V prvním programovém bloku doděláváme mandaly z pampeliškových listů. Vypadají moc krásně! Pak řešíme logistiku následujících dnů: jak budem dělat ceremoniál pro naše tři dlouholeté členy Unitaria teamu, oheň, a hlavně akci pro rodiče. Dohodli jsme se, že každý z velkých připraví jedno zastavení Viriditas, a pak jsme řešili oběd a večeři na ten samý den, jak se přípravy zhostí Unitaria team, který na ten den až do večera kompletně přebírá kuchyň včetně všech zodpovědností. Vzápětí Týna vyčleňuje čas na promyšlení obojího, viriditas i občerstvení. Tak se hned pustili (nepřekvapivě😊) - nikoli do viriditas, ale do přípravy menu. Stihli toho hodně ještě před nákupem, včetně plánů na přeorganizování kuchyně. Na nákup, předposlední, odjíždí PS s Kájou a Terkou, my zbylí děláme dýňovou polévku (dostala rating 9,5) s osmaženými rohlíčky. A protože nám zbyl čas, vyrážíme znovu na dřevo: rychlé improvizované rozhodnutí udělat ještě jeden oheň, abychom dojedli buřty a hermelíny. Při poledním klidu velcí dodělávají plány na návštěvní den a ti malí, co nám zbyli, Naty, Ezra a Nora, jsou teď dobrá trojka. Nora měla další dvě mikroklíšťata. Celkem jsme těchto parazitů vyndali za tábor třináct, ale jen Noře, Barče, Foxovi a Týně – a žádné nemělo víc než půl milimetru. Po obědě odjíždí Terka, PS veze o něco déle na vlak i Lucii. Během poledního klidu připravili Týna, Ane a Vlastík hru na potterovské téma: Fantastická zvířata a kde je najít. Využili jsme les na meditacích (tam se poztrácely stránky z atlasu zvířat), les u bunkru (tam se rozutekla zvířata), i louku: tak sídlil Vlastík, úředník schvalující export odlovených zvířat do domoviny, pak Týna se smečkou hipogryfů (které předá jen týmům, jež prokáží, že se o ně dobře postarají, jinými slovy: chce fretku) a Ane s houfem hrabáků (chce pro ně blyštivé věci). Vlastík hádal, že to nemůže žádný tým dohrát, ale nakonec dohrály všechny! – Až na jedno zvíře, které naopak nikdo nenašel v atlase: rohatého hada! Chvíli Týně nevěřili, že tam ten list byl, ale byl😊. První skončily želvušky, pak koně, papoušci, potom pádla. Nora a Ezra shodně zaujaly nejkladnější (až vášnivý) postoj k jednorožcům.
V táboře rychle vaříme čaj pro čaj o páté, už se zpožděním, a mažeme rohlíky, které sypeme mikrogreens. Sdílení při čaji o páté je věnováno tématu Dobré skutky a dobročinnost. Potom hrajeme iglú (skládané z kostek cukru různými technikami – podle toho, co padne na kostkách). Následoval oheň, opět marshmallownový, ale tentokrát bez kalamit. Zoja vyřezává, Saša také. Tolik puchýřů a řezanců jako dnes jsme za tábor ještě neměli. A to proto, že všichni chtějí červenou náplast se zvířátky, kterou (doufám) Lucie do lékárničky přibalila omylem. Naštěstí ještě týž den došla a zranění zase sklouzla do normálních čísel.
Pak oranžoví otroci pozorují perseidy a Vlastík zprovoznil dalekohled. I přes oblačnost je okolo jedenácté vidět Saturn. Týna jde vzbudit velké (malí jsou bohužel nevzbuditelní). Šeptá u dveří: „Kdo ještě nespí?“ Ticho jak v hrobě. Tak to zkouší dál: „Kdo chce vidět Saturn?“ Pokoj se mžikem promění v jedno velké mraveniště😊. Tedy bez Saši a Mii, kteří jsou také nevzbuditelní. Je hodně chladná noc, u dalekohledu si střídáme všechny teplé věci, co jsme v rychlosti shledali.
Den nám zahajuje Saša na téma Rovnováha. Cestou na ranní meditace jsme měli zajímavou příhodu: Týna s Mijou jdou poslední, když se to vepředu na úzké cestičce mezi ostružinami celé zarazí. „Proč nejdem?“ Koluje Týna otázku dopředu. „Jsou tam orgány.“ Dorazí odpověď. (???) „Jaké orgány?!“ Vrací se otázka. Prý myší. Tak se Týna protlačila dopředu: opravdu byly myší. Čerstvě vyvržené a tělo nikde. Zajímavý úkaz! No nakonec jsme tuhle překážku, pro někoho nepřekročitelnou, překonali. Meditace byly na téma karty Rozmanitost. Po nich ještě stavíme spirálu pro večerní rituál, nakonec z klacíků, ne ze šišek. A povedlo se to moc. Při stavbě probíráme, co je to být unitářem. Doma mezitím Ane při práci s malými na mozaikách víceméně dodělala loď, kterou zas pro změnu budeme potřebovat na slavnostní oheň. Místo badatelského bloku se věnujeme viriditas, má být na téma Vděčnost. Vymysleli si to všichni úplně skvěle a sami: Zoja se zaměří na čas (a v přírodě na hru světlo – stín) a vybrala si stanoviště pod Vidří skálou. Barča dělá celistvost (na základě pohledů do kraje přímo z Vidří skály), Fox meditace kresbou v podstatě na svém meditačním místě, Kája s Miou taktéž na Kájině místě zdánlivé ticho v lese, Toník si vybral prostor kolem spirály a zaměří se na práci s meditační kartou Svěžest. George si na zadním ostrohu – pohledy na řeku a vymyslel si k tomu mantru: „Tohle je vesmírná řeka. Nesmíš jít proti ní, musíš jít s ní.“ Vidra zvolila téma prostor a osobní zóny (shlukování a rozestupování se jak v řídkém lese, tak ve volné krajině na louce), Terka hmat na hraně louky a lesa u louky, Saša bdělost a vnímání všemi smysly na louce.
Všichni se pak věnují buď dodělávání výrobků do aukce, tvorbě jídelníčku anebo plánům na přestavbu kuchyně. Na oběd vaříme thajské nudle a máme 10 z 10 (ostatně dnes je celý den dobrý, 9,5, 10 a 9,5).
V rámci poledního klidu už začínáme s PS a Ane vážně řešit, jak udělat příští tábor(y). Po poledním klidu jdem všichni malovat sáčky na bylinky, každý má udělat v podstatě tři, a ti, co byli hotoví (Toník), šli s Týnou dělat ricottové lívance. Smaží Tonda (udělal i těsto) na dvou pánvičkách. Dosmažujeme ve čtvrt na šest, mezitím vaříme i čaj o páté – a je téma Otevřené srdce (radosti i bolesti). Je to těžké téma. Možná nejtěžší, co jsme měli. Potom část z nás jde na smolu (všechny nás pro to nadchla Mia, která ještě nikdy nedělala fakuli) – během hodiny jsme prošli oba lesy, ale máme toho dost málo, nicméně holky (protože kluci nešli) byly velmi statečné! Při odsmolování všechny zasmolené učí Týna kouzlo s olejem. Orgány už odnesli mravenci. V sedm trénujeme čanty venku u ohně, a pak nastává překvapení, ještě jsme při vší té práci stihli připravit oslavu Toníkových narozenin. Dostal sušenkový dort a malované přání, na němž se podíleli všichni na táboře. Svíčka nám sice zhasla ještě dřív, než ji stihl sfouknout, a dort se při podávání třikrát rozsypal ale nevadí😊, táborové podmínky. Potom už jdem vlastně na středobod celého tábora (v určitém smyslu vnitřního života celého tohoto společenství): na oslavu-spirálu: přechodový rituál uvedení tří z nás v rámci Unitaria teamu z věku, kdy potřebujeme péči, do věku, kdy už jsme schopni více péče dávat, než ji sami potřebujem od ostatních. Nora už je hrozně unavená, ale jdeme všichni. Petr odcházel první, o deset minut dřív, aby zapálil oheň v míse, co používáme na zimní slunovraty. Nechceme rozdělávat plamínky přímo na meditačním místě. My ostatní pak docházíme ve štrůdlu a rozprostíráme se kolem spirály. Nejdřív zazní buben, pak společně zpíváme Svítání a každý má možnost zapálit svíčku. Rozestavujeme je kolem spirály. Už se šeří, ale ne tak, aby nebylo vidět. PS má promluvu, a pak vyzývá Barču, Vidru a Foxe, v tomto pořadí, aby si po jednom prošli spirálou a zpět. A na konci téhle pouti dostanou spirálu-přívěšek na krk, spolu s dobrovolným, vysloveným přijetím zodpovědnosti.
Poté velcí zůstávají na místě na noční meditaci (bylo to moc krásné) a malí se vracejí s Ane do tábora. (Nora našla obří žábu ropušku, kterou už o několik dní předtím objevil PS. Šla první, už potmě s čelovkou, a najednou volá: „já jsem našla žábu: já jsem o ní zakopla“. Hned bylo jasné, že to byla ta Petrova, o menší se zakopnout nedá.)
Další hlášky dne: „Mio, ty nevíš, co je obratel? Vždyť seš obratlovec!“ „Zojo, jdi si pro mikinu.“ „Je mi teplo, jsem savec.“
Zahájení dne pro nás připravil Fox, na téma Svoboda. Dnes nejdeme na meditace, už je moc práce se všemi přípravami, a navíc jsme byli i za večerní tmy. Místo meditací děláme generálku na viriditas, zatím jen teoreticky, u stolu. Ane dokončuje loď pro slavnostní oheň. A hned po zahájení dne odjíždějí Saša a Zoja s PS na nákup, náš poslední. Ane se Sašou Kájou, Terkou a Mijou připravují oheň. Pyramidu, je menší než pagoda, a tudíž pro náš malý prostor vhodnější. Ti ostatní se věnují dokončování pytlíčků na táborové čaje a plní směsí, kterou ze sušených bylin pečlivě nadrtily, přebraly a připravily Vidra a Barča.
K obědu je bramborová kaše a grilovací sýr, obojí výborné, smaží Fox a Mia. Obědový klid všichni malí a mladí využívají k dokončování rozdělaných věcí, které se týkají příprav na zítřejší den, zatímco Týna, Ane a PS ve stodole (tam nikdo nechodí) připravují závěrečnou hru. Navazují sladkosti a píšou šifrovanou zprávu v oghamové abecedě: „Poklad najdete v lese středověkých hradů. Vezměte s sebou dvoje nůžky a dva šátky na oči.“ Lístečky s piktogramy a popisy (v latince jedno paré a v oghamu druhé) pak táborníci musí po poledním klidu hledat rozházené na louce u ohniště. Po vyluštění zprávy mohou jednotlivé týmy s příslušnými věcmi rovnou běžet k lesu. První tam byly želvušky, alias červení (a to ještě Kája půl cesty nesla Noru, která zakopla a narazila si holeň). Tím pádem měli nárok na nejvíc sladkostí a Lindt medvěda, druzí žlutí (koně) s velkou Milkou, třetí zelení (cedry) s malou čokoládou, čtvrtí modří (pádla) jen bonbonky a lízátka. Jednotlivé týmy, podle toho jak doběhnou, pak poslepu s navigací odstříhávají sladkosti z dlouhého lana napnutého mezi stromy.
Po návratu do tábora nás čeká čaj o páté, poslední mikrogreens a téma vyhodnocování tábora. Týna si připravila devět položek, k nimž ji zajímá názor všech členů Unitaria teamu, ideálně i v porovnání mezi jednotlivými tábory, na kterých kdo z nich byl. Své názory psal každý: od Káji po George, i ti, kdo píši neradi – za což jsme vděční, protože díky všem otevřeným odpovědím dokážeme (snad!) na táborech v budoucnu leccos zlepšit. (Týna má z vyhodnocení popsanou celou A4 dobrými a relevantními náměty.)
Následovala generálka na oheň. Zapalovat bude Mia. Bubnuje Toník. Pak ještě vyrábíme stromy z drátků a korálků do kulatého rámečku, do toho někteří dokončují ručně vyráběná meníčka pro restauraci, děkovací kartičky a popisky pro navigaci v restauraci i kuchyni.
K večeři jsou brambory, losos, kuřecí přírodní plátky a brokolice (každý si předem objednal, co má rád, a podle toho jsme dnes nakoupili). Výjimečně smaží vše Ane, my ostatní máme práce nad hlavu se všemi přípravami. Den uzavíráme za soumraku zase venku, zkoušíme všech sedm čantů, které budem zpívat zítra. Večer, když všichni zalezli, ještě Týna dělá fakuli. Nakonec smola na jednu celou hezky vyšla. Ane k tomu nahlas čte všechna vyhodnocení a společně s Týnou si dělají poznámky: seznam dobrých podnětů. Ráno si pět lidí musí domalovat hada!
Ráno je brzké, několik děvčat si myje hlavy. K snídani máme cereálie pro všechny!!!, vyjednané při demonstraci. Čeká nás poslední rozcvička, den zahajuje PS. Už bez meditací, stejně jako o den dřív máme spoustu práce. Do deseti (nakonec do půl jedenácté) Unitaria team připravuje (a přestavuje) kuchyň a Ane s Týnou balí všechny bedny, které už nebudeme potřebovat: v podstatě vše až na dvě poslední ze shromažďovací místnosti a vše z botníku. Barča s malými jde na květiny do váziček. Terka s dalšími pak v uprázdněné shromažďovací místnosti chystá tichou aukci. Rychloúklid a výzdoba oken našimi vlastnoručně malovanými vlajkami Viriditas. Poté generálka na oheň a generálka na Viriditas, už na správných místech. Mezitím se už v táboře objevují první hosté: Denisa nás potkala při návratu z generálky a Jana s Pájou a Alicornou už také čekají u tábora. Otevírá se restaurace (s názvem z Velikonočního ostrova).
A od té doby to frčí až do dvou, kdy odcházíme na viriditas. Týna se věnuje rodičům, na vše ostatní máme lidi: obsluhují Toník a Mia, Saša je barrista a ostatní se střídají ve vaření a úklidu. Funguje to dokonale. Ve dvě zavíráme a vydáváme se na viriditas. Speciálně kvůli tomu přijeli Pavlíčkovi – celá čtyřčlenná rodina a flat coated retrívr Divin. Na místě jsou už všichni rodiče kromě Aldyho a Slabových, ti dorazí až kolem sedmé. Chodíme v poměrně velké partě, což je na některých místech složité, ale vlastně to vyšlo super! Zpět do tábora jsme dorazili okolo čtvrté a už nás čekal bylinkový čaj a akvarelování. V polostínu zahrady u houpačky to po procházce prosluněnou krajinou bylo docela příjemné a relaxační. Okolo třičtvrtě na pět (na nátlak těch, co potřebují pravidelný přísun kofeinu) zase otevírá restaurace. Oheň je naplánován na sedmou. Do té doby se vlastně už nic akčního neděje, restaurace jede naplno, rodiče prohlížejí tábor, povídá se. Oheň nakonec ale zahajujeme až v osm, chtěli jsme počkat na všechny rodiče.
Uspořádání máme vlastně hodně podobné jako vloni, ale PS je s námi s námi dole. Drobná změna, ale moc to pomohlo zpěvu. Na vratech máme vyvěšené obě vlajky: viriditas a sluneční, přestěhovaly se z kuchyně. Naplánovali jsme oheň na tři fáze: Viriditas, Spirála a Cestou úžasu. První byla uvedena třemi čanty: Svítání, Kruh se otvírá, Slunce na nebi. Následovalo Týnino vysvětlení, co je pro nás viriditas – co je pro nás skryto pod weberovským pojmem oživení a čím můžeme „oživit“ již živé. Následovala otázka pro všechny účastníky tábora: co jsme si každý přivezl s sebou jako vklad do společného prostoru pro ostatní, symbolicky.
V rámci tématu Spirála byl připomenut obřad pro tři z nás, co se v Unitaria teamu aktivně zapojují již víc než pět let a zároveň dospěli do věku, kdy se nabízí projít přechodovým rituálem. Zpíváme spirálu.
K oživení patří schopnost žasnout – a to předznamenává třetí, závěrečnou fázi ohně: Otevřela ji připomínka témat sedmi ranních promluv Unitaria teamu, které byly hodné úžasu. A co si z tábora odvážíme? Každý uvedl něco pro něho symbolického. Pak připlula loď. Malá a rovněž symbolická, samozřejmě. Do plachtoví ji každý z nás vevázal korálek, takový podpis pod úspěšnou realizací celého tábora. Týna předala všem malým a mladým pamětní ceny: čtyři pírka pro lehkost v životě, zelený achát pro radostný život a brožurku Cestou úžasu pro schopnost oživovat. Zbýval už jen časoprostor pro tři závěrečné čanty: Živly, Běží vlna za vlnou a Ztišme mysl toulavou. A celý oheň byl završen, uzavřen postavením kamenného hada, co s námi roste už od Domaslavi. To znamenalo ukončení slavnostní části ohně. Týna ještě připomenula tichou aukci, která bude vyhodnocena zítra ráno.